Barbora Šubrtová: Přijďte na Ostrovy objevit novou muziku!

Letošní ročník United Islands nese pořadové číslo dvanáct

Jak bys festival United Islands představila lidem, co o něm nikdy neslyšeli?
United Islands je mezinárodní hudební festival, který se letos na pražských ostrovech rozprostře už dvanáctým rokem. Snažíme se kombinovat objevy domácí i zahraniční scény se jmény, které respektujeme jako výborné hudebníky. Festival se koná třetí červnový víkend na lokalitách v centru Prahy: na Dětském ostrově, Střeleckém ostrově, v Kinského zahradě a na Kampě.

Celkem se letos návštěvníci můžou těšit na více než 150 kapel a projektů na šesti scénách. Ideální je jít do města a nechat se překvapit tím, co je osloví z kapel, které v životě neslyšeli. To všechno v zelených parcích a na ostrovech v centru Prahy. Letos je celý program včetně afterparty v klubech zdarma. Kdo United Islands nezná, rozhodně by se měl přijet podívat.

• Festival United Islands of Prague představil program

Na co se letos mohou návštěvníci United Islands těšit?
Hlavní scéna je žánrovým průřezem - objevy versus známé kapely. Zahrají Crash Island, Birth of Joy nebo East India Youth nominovaní na prestižní Mercury Prize. S nimi Midi Lidi a Monkey Business. Po dlouhé době se vracíme na Dětský ostrov s hip hopem a elektronikou. Jsou tam vedle sebe Gagarin, Monikino Kino, Zlokot, Kyklos Galaktikos, PSH a v pátek skvělá americká rapperka s indickými kořeny Alo Wala. Nebudou chybět workshopy graffiti a break dance.

Novou scénu ve spolupráci s rádiem Wave máme na Střeleckém ostrově, bude zaměřena na domácí elektroniku a ambiente.
Jazzová scéna bude neortodoxní, hodně fusion věci s folkem, popem a ambientem, vystoupí třeba rakouská Phanda nebo Zabelov Group.
Na Kampě máme tradiční Rádio 1 stage laděnou do rockových věcí ve smyslu indie folku, rocku a dalších klidnějších odnoží, vystoupí třeba polský melancholik Fismoll, Lenka Dusilová, Katarzia, Ille a další. Na world stage bude mix world music a folku, například z Chorvatska přijede trochu electroswing, trochu balkán, jmenujou se Repassage.

Jednou z hvězd United Islands budou Birth of Joy

Jak jste na tom s nočním klidem?
Jelikož musíme končit v deset, pokračujeme ve vybraných klubech. Ty jsou snadno dostupné od open air části a jejich program je dramaturgicky blízký. Tradičně spolupracujeme s Jazz Dockem, Chapeau Rouge, Rock Café nebo Roxy. Nově máme afterparty na lodi Cargo Gallery na pražské náplavce.

Co přesně je tvoje úloha v realizačním týmu United Islands?
Jsem hlavním dramaturgem a mým úkolem je sestavit hudební program a s tím související veškerá komunikace se všemi vystupujícícmi. S tím se pojí další věci jako je propagace nebo produkce, do kterých se také částečně zapojuji. Celý rok sleduju, kam se hudba ubírá, jaké jsou nové talenty. Jezdím na showcase akce, festivaly, hlavně do zahraničí. Letos jedu na Glastonbury, to je můj velký sen a obrovská inspirace.

Jak dlouho už pro United Islands pracuješ?
Sedm let. Prošla jsem si různými pozicemi: začala jsem jako asistentka dramaturga a producenta festivalu Davida Gaydečky, pak jsem dělala tiskovou mluvčí. Vyzkoušela jsem si asi skoro všechno, co se v branži dělat dá, a nakonec jsem dostala nabídku dělat dramaturgii, což byl vždycky můj sen.

• Birth of Joy interview: Jak zpříjemnit cestování? Vyprávět si vtipy

Na čem kromě samotného festivalu pracuješ?
Děláme i samostatné koncerty, které během roku pořádáme. Už teď chystáme koncert Joe Bonamassy, který přijede 5. října do Fora Karlín. Už bookuju další podzimní koncerty a kromě našich věcí dělám booking i pro několik externích pořadatelů. Také jsem dělala dramaturgii Dne Evropy a pomáhám i s řízením agentury Joe's Garage, která zastupuje například Michala Prokopa.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Přijdu na devátou do kanceláře, první hodinu piju kafe, dělám denní plán a vyřizuji e-maily. Převážnou část dne telefonuju nebo e-mailuju s kapelama nebo s jejich agentama. Poslouchám novou hudbu, hlavně pokud mi zrovna přijde NME z Anglie. Večer se většinou jdu podívat na koncert, klidně i na malou kapelu do malého klubu. Většinu běžného dne ale trávím v kanceláři.

Je nějaká činnost, kterou neděláš ráda?
Jsem humanitně zaměřená, věci typu vyúčtování mě moc nebaví. Je to povinnost, kterou musím udělat, nezbytná součást práce. Občas mě štve dohadování s kapelama nad honorářema. Někdy mě ten opakující se rituál "my tolik - my za tolik" unavuje, ale bez toho se to nedá. Mám ráda kreativní věci: vymýšlení koncertů, hledání objevů.

Setkala ses někdy s neúměrnými kapelními požadavky?
Nesetkala jsem se s nikým, kdo by měl požadavky neúměrné náročnosti turné. Je potřeba se na to koukat pohledem člověka, co je čtvrtý týden na turné, spí v hotelových pokojích nebo v tour busu na rozložených sedačkách. Pokud se koncert podaří, tak proč ne, ale zatím jsem neměla v rideru žádný požadavek, co by byl mimo mísu. Všechno se dá prodiskutovat a důležitější, než položka v rideru, je přístup ke kapele. Ukázat jim, že si uvědomujeme, že nejsou zboží, ale lidi, co sem přijeli udělat show a chtějí trochu pohodlí.

Úsměvné bylo, když jsme zařizovali do backstage televizi pro Bajofondo, aby se mohli koukat na mistrovství světa ve fotbale těsně před jejich koncertem. Pokud někdy přišly neadekvátní požadavky, pak to bylo od kapel, které ještě nebyly v té fázi, že by si mohly některé věci vynucovat.

Máš nějaké nesplněné bookingové sny?
Spoustu, a pořád se proměňují. Splnila jsem si vystoupení Uncle v Meetfactory nebo djs Shadow a Cut Chemista letos v únoru. Do budoucna bych ráda přivezla Massive Attack, to je jedna z mých TOP 10 kapel. Pak určitě Florence and the Machine, James Blake, Royal Blood a další skvělý kapely, ale Česká republika pro ně zatím asi není dostatečně atraktivní.

Je něco, na co nerada vzpomínáš?
Když nám loni nepřijel DJ Shadow proto, že stávkovaly portugalské aerolinky a nám se nepodařilo zajistit náhradní dopravu i přes to, že jsem byla na telefonu dvě a půl hodiny s manažerem, s aerolinkama, dalšíma aerolinkama... To bylo velké zklamání. Další byl koncert Tindersticks v Roxy. Přivezli novou desku, kterou všichni chválili, ale ti bohužel nepřišli na jejich koncert. Show to byla výborná, ale nějak to místo a termín nezafungovaly dohromady. Je to hrozně soutěživá branže. Na denním pořádku jsou výhry i prohry o kapely. Velké zklamání je, když se poprvé kapela zabookovat podaří, podruhé ne a nevíte, proč.

Jak se neznámá kapela dostane až k tobě?
Buď ji sama objevím, nebo se mi sami ozvou. To dělá spousta kapel, ale jen několik dokáže z davu vystoupit a upozornit na sebe tak, že udělám ty tři kliky a poslechnu si je. Pak to záleží na tom, jakou mají nahrávku. Všechno dokáže pokazit špatný zvuk, a pokud to někdo pošle jako materiál, kterým se chce prezentovat, hodně to vypovídá. Naprostou většinu kapel ale vždycky vidím naživo. Občas se totiž stane, že mají skvělou studiovou nahrávku, kterou ale neumí převést do koncertního provedení a schází jim energie.

Pokud jde o mladé domácí kapely, od toho máme Klubovou noc United Islands, ze které bych ráda udělala platformu pro nové talenty, kam časem začnou chodit i dramaturgové a provozní pražských klubů.

• FOTOREPORT: První den United Islands 2014 roztančili Ella Eyre, Childhood i Fallgrapp

Kolik ti chodí denně mailů od kapel?
Chodí mi desítky mailů, ale není to každý den. Má to několik vln. První jde v lednu od těch, co si říkají: "Hm, už je nový rok, měli bychom začít obepisovat festivaly." Druhá vlna je v březnu od těch: "Sakra, za tři měsíce jsou první festivaly a my jsme ještě nikoho neobeslali!" A pak je last minute: "Nemáte volný slot?" Ale to u nás vůbec nehrozí.

Hudební dramaturgyně festivalu Barbora Šubrtová

Co by měla kapela dělat, aby sis to vůbec poslechla?
Určitě nepsat e-mail typu "Jsme parta čtyř kamarádů, co se dali dohromady na střední." Měli by v maximálně pěti větách charakterizovat svoji hudbu, co mají v plánu a co se jim už povedlo, přidat video z živého hraní, nahrávku a pozvánku na koncert. Pak už to záleží na hudbě, což není úplně v jejich moci. Pokud mě zaujme, jdu se na ten koncert podívat, pokud ne, pak mě ani pět dalších e-mailů nepřesvědčí. Používám pro nové české kapely Bandzone, kde je jasně daný profil. Hned se kouknu na Facebook, kolik mají fanoušků, jestli fanoušci reagují a jak se o to kapela stará, to hodně vypovídá o tom, co se sebou chtějí dělat. Na live videa používám YouTube a Soundcloud, na zahraniční kapely hodně blogy typu NME.

Třeba jedna z letošních hvězd United Islands, indie rocková kapela Crash Island z Británie, se na festival dostala vlastním úsilím. Našli si mě, poslali mi e-mail s náslechem EP ještě před jeho vydáním. Líbilo se mi to, ale neozvala jsem se. Za měsíc přišel další e-mail, kde se ptali, jak se mi to líbilo, a ve kterém posílali další věci. Vydrželi asi čtyři měsíce, přesvědčili mě, jak moc chtějí na festival jet a jejich hudba byla skvělá, díky tomu se dostali na hlavní stage. Naživo jsem je neviděla, ale poslali mi videa, EP, fotky, nahrávky, prostě mě přesvědčili, že nebudu litovat.

Co plánujete s United Islands do budoucna?
Zatím bychom chtěli zůstat v Praze. Samozřejmě čím víc peněz, tím lepší program a komfort pro diváky. Ráda bych vozila více zahraničních objevů a posunula Klubovou noc na jiný level také se zapojením slovenských kapel. Český trh, a slovenský zrovna tak, je hrozně malý a v nejlepším zájmu je trhy propojit.

Jak bys pozvala lidi na letošní ročník United Islands, kdybys měla zmínit jen jednu věc, proč by tam měli přijít?
Bude to ode mě znít strašně neobjektivně, ale myslím si, že na United Islands je nejlepší atmosféra, kterou jsem na českém festivalu zažila. Ti, co to znají, si to určitě přijdou zopakovat, ty, kteří to neznají, zvu, aby to přišli zažít a při tom objevit novou skvělou muziku.

text: Hedvika Pajerová