LIVE: Judas Priest v Praze připomněli zlatou éru heavy metalu

JUDAS PRIEST
O2 Arena, Praha
26. 6. 2015

Někteří možná doufali, že Rob Halford se na scéně ukáže i při vystoupení předskakujících Five Finger Death Punch, aby společně předvedli singl Lift Me Up, ve kterém frontman Judas Priest hostuje. Tato skladba sice zazněla, ale bez hvězdného doprovodu. Na charismatického frontmana si museli fanoušci počkat až do úvodních tónů songu Dragonaut, který otevírá nejen aktuální album Redeemer Of Souls, ale i koncerty zasvěcené sedmnácté studiové položce v katalogu skupiny. Halford napochodoval na pódium s holí, ta ovšem nebyla známkou zdravotních potíží, ale sloužila pouze k dokreslení image. Posléze ji odhodil do zákulisí.

• FOTOREPORT: Judas Priest zaburáceli po Ostravě i v Praze
  
  

Britové, kteří se o den dříve předvedli v Ostravě, se již tradičně obešli bez zbytečných okázalostí. Snad jen Halford během celého večera výrazně provětral svůj šatník. I když jsou jeho pláště skutečně impozantní, mnohem víc než jejich množství všechny zajímal rozsah hlasu, díky kterému se zpěvák právem pyšní přezdívkou Metal God. Ačkoliv jeho ostří už je přece jen lehce obroušeno, pořád je i s ohledem na věk holohlavé ikony na velmi dobré úrovni a dovede se zarýt hluboko pod kůži. Jako například při vyvrcholení znamenité Victim Of Changes.

Nebýt nejnovější desky, po celý koncert by si tito průkopníci metalu vystačili s obdobím mezi lety 1976 až 1990. Zazněly největší hity z této éry, tedy od Sad Wings Of Destiny až po Painkiller. Důraz byl ale kladen hlavně na kultovní British Steel a Screaming For Vengeance. Svým způsobem samostatnou kapitolou potom byla nejnovější deska Redeemer Of Souls. Z ní jsme během první poloviny vystoupení slyšeli čtyři písně. Od nejbližšího „příbuzného" je dělí dvacet čtyři let. Znát to ale nebylo, což jen dokládá fakt, že tvorba Judas Priest v podstatě odolává módním trendům a ze škatulky tradičního heavy metalu nikterak výrazně nevykukuje. Plusem bylo provedení Breaking The Law. V minulosti se při tomto songu Halford převtěloval do role dirigenta, ale pěvecká síla davu v našich končinách nebyla pokaždé závratná, tudíž song nakonec vyzněl spíš do ztracena. Tentokrát zpěvák držel otěže sám a publiku ponechal až refrén.

Na dnešní poměry skromně působila scéna, jejíž součástí sice byla projekční stěna, ale na detailní záběry jednotlivých muzikantů čekala hala marně. Pomáhala dotvářet atmosféru, ať už promítáním virtuálních plamenů, blesků, obalů alb apod. Škarohlíd namítne, že Judas Priest se za více než čtyřicetiletou kariéru výrazně neposunuli. Diváci, kteří se sešli v pražské O2 areně, by sborově odpověděli: "A komu to vadí?"

Pětice funguje jako dobře promazaný stroj, který nenarušil ani nový díl sestavy - kytarista Richie Faulkner. Do celého soukolí výborně zapadl. Sledovat ho, jak si s radostí užívá každou vteřinu po boku těch, kteří pomáhali definovat žánr heavy metalu, je stejně nakažlivé jako hudba Judas Priest. Koncert jasně ukázal, proč infikovali už několik generací a stále nemají dost.

Setlist: Dragonaut, Metal Gods, Devil's Child, Victim Of Changes, Halls Of Valhalla, Love Bites, March Of The Damned, Turbo Lover, Redeemer Of Souls, Beyond The Realms Of Death, Jawbreaker, Breaking The Law, Hell Bent For Leather, The Hellion (playback)/Electric Eye, You've Got Another Thing Comin', Painkiller, Living After Midnight

text: Tomáš Rumler, foto: Petr Tibi