Květy interview: Trendy je dnes úplně všechno

35. narozeniny zpěváka, 15 let Květů, 10. deska. To vše se váže k novince Miláček slunce

Novou desku Miláček slunce vydáváte na Martinovy narozeniny. Je to jen jakýsi dárek, nebo to má hlubší význam?

Když se blížilo dokončení desky, bylo jasné, že to míří k tomuto datu. Mých 35, ale taky 15 let kapely a naše desáté album, pokud počítám opravdu všechna studiová, včetně prvních dvou, která jsou dnes už nesehnatelná. Nakonec bych si to mohl taky konečně pamatovat, kdy že ta deska vyšla.

Z nahrávky je slyšet obrovská živost, doplněná sem tam jakousi nepřesností či špínou. Lze z toho vyvodit, že je pro Květy naprostá autenticita důležitější než vybroušená bezchybná produkce?

No jasně! Máme okolo sebe tolik strojů. Ze všech reklamních panelů koukají tváře, vyčištěné a dobarvené v počítači. Hudba používá digitální sluhy, technika je tak daleko, že se všechno dá uměle narovnat, opravit, zpřesnit, přemazat a dohrát. To hudbě bere kus atmosféry, která je strašně důležitá. Takže my si myslíme, že je to něco jako úsvit chyby. Její oslava.

• Co vychází v červnu: přehled novinek
  
  

Miláček slunce vychází také na MC kazetě. Slibujete si od toho něco, nebo jste tento formát zvolili spíše sami sobě pro radost?

Je to další cesta, jak si pořídit hudbu. Pokud někdo chce něco speciálního, může to mít. Už teď, ve chvíli, kdy deska čerstvě vyšla, jsem těch kazet prodal celkem dost. Někdo má rád gramodesky, někdo cd, někdo jen mp3. Všechno je fajn. Děláme to jen proto, že my sami si rádi kupujeme hudbu na kazetách. Každý kazeťák hraje jinak a hodně lidí je má ještě doma nebo u babičky, na chatě, v autě...

Takhle vypadá obal nové desky KvětůObal několika předchozích desek zdobily "ruční kresby", tentokrát jste se uchýlili k čisté geometrii a počítačové grafice. Je pro vás obal plnohodnotným bratrem hudebního obsahu desky, nebo pouze hezkou obálkou?

Vždycky jsme s obalem trávili hodiny práce. A předtím týdny uvažování, co na něm bude. Já se před deseti lety zamiloval do koláží a rozhodl se, že je budu dělat na všech našich klasických řadových albech. To dělám a nechci přitom, aby to bylo únavné svou podobností, tak hledám různé způsoby. Tyto koláže jsou kombinací geometrických tvarů a fotografií přírody, hlavně hor, na nichž je cosi zneklidňujícího. Ne polopatě, jako když kreslíte smrtky či podivný holčičky s kruhy pod očima jako metalové kapely, ale prostě je v nich napětí. Udělat desku a odfláknout obal, to dělají jenom troubové nebo lidi, kterým je to úplně fuk.

Čím to, že jste tentokrát zvolili tento typ grafiky, která je v současné době velice trendy?

Není nic jako trendy, protože trendy je dnes úplně všechno. Totální minimalismus? To dělá spousta lidí. Naivní kresby? Dětské kresby? Fotka z polaroidu? Fotky z dětství? Fotky rodičů? Obrázky bubáků? Koláže? Černobílá obálka? Vyražené písmo? Psací stroj? Fotka kapely? Odkaz na šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky? Všechno jsem viděl mnohokrát a je to tím, že prostě vychází spousta desek, každá má obal a není možné přijít s něčím, co něco nepřipomíná, stejně jako není možné napsat písničku, která se něčemu nepodobá. Ale koho tohle zajímá? Důležité je jen to, jestli se vám to líbí.

Podléhají vlastně Květy trendům? Jakým?

Nemám ten pocit, ale možná by mi někdo vysvětlil souvislosti, o kterých nevím. Hodně to taky mění tvář s věkem. Když je vám pár let po třicítce, tak už vám některý věci přijdou prostě nuda anebo opruz. Třeba se nám nechce se pitvořit, brát si kostýmy, dělat i v hudbě něco, co je roztomilý, když je vám dvacet, ale za deset let už ne. Nepatříme do žádné chráněné zóny, jako je underground, metal, punk a podobně... což znamená, že bychom jezdili hrát pro svoje publiku na žánrově vyhraněné akce a tam nás plácali po zádech proto, že jsme jedni z nich. Je nám příjemnější být úplně svobodní, hrát všude a co sami chceme. Baví nás hrát úplně čistou, popovou písničku, stejně jako hlukovou stěnu.

Květy prý ponorkovou nemocí netrpíNa alternativní scéně jste dosáhli něčeho, co by se v kontextu české scény dalo považovat za jakýsi vrchol. Jak je to vůbec u Květů s ambicemi? Popřípadě s nějakým přesahem do mainstreamu?

Nezajímá nás to, chceme prostě jen hrát. Ve všech těch žánrech jsou skvělý věci stejně jako odpad. V mainstreamu je tu a tam něco opravdu krásnýho, v alternativě jsou občas úplný s*ačky a obráceně totéž. Co zůstane? Vzpomínky lidí, kteří vás viděli a vy jste jim proměnili večer, dali energii. A pak desky. Bereme to vážně... nikdy jsem nic nedělal tak oddaně a poctivě jako hudbu.

Co si vůbec Květy myslí o české populárně-hudební scéně?

Nevím, co do ní přesně patří. Televizi nemám, rádio neposlouchám. Různé teenage hvězdy nebo debilní hudební soutěže sice můžou někomu připadat opovrženíhodné, ale to je pro jiné lidi, ne pro mne, bylo to vždy a musí to být. Je to lidová zábava, stejně jako třeba Kabát a dechovka. Vidím často billboardy na Tomáše Kluse nebo na kapelu Kryštof, ani jedno mi nic neříká. Přijde mi to prostě jako slabota. Kdysi byla takhle populární třeba skupina Buty a tu jsem miloval. Velké sály dnes dokážou naplnit i třeba Midi lidi a to je výborná hudba. Nikdy jsem nebyl skeptik, myslím, že věci jsou tak, jak mají být.

Cítíte určitou nevraživost, či v některých vyhrocených případech dokonce pohrdání mezi dvěma břehy (alternativa/mainstream) české hudební scény? Proč myslíte, že k ní dochází?

Myslím, že jsou si lidé spíš vzájemně úplně lhostejní. Život je krátký a je toho tolik co dělat, že málokdo má problém myslet na něco jiného než na to svoje, co právě dělá a chce udělat co nejlíp. Nejsou to dva břehy, je to jiná řeka, teče jiným městem.

V kapele jsou jednotliví členové v poslední době hodně aktivní i v dalších hudebních projektech. Neoslabuje to Květy?

Kdybychom měli jen Květy, tak bychom to nemohli dělat, hádali bychom se, byli bychom na to příliš upjatí, každý by se chtěl realizovat ve všech směrech. Polovina kapely – houslista Albert a basista Ondřej – žádné jiné projekty nemá, hrají s někým jen zcela vzácně, daleko víc je zaměstnávají jejich děti, rodiny a práce. Aleš Pilgr má kapelu Biorchestr, které fandím, a on pro ni píše písničky, je to jiná energie než u nás, daleko víc jim sluší, když je zpívá on, než kdybych se o to pokoušel já. No, a já dělám různé věci, aranžuji, produkuji, občas hraju s někým jiným, všechno proto, abych se odreagoval, abych si užil nějakou zábavu a nakoukl jinam.

První desku jste vydali v roce 2003. Jak se od té doby změnilo prostředí, ve kterém pracujete? Dotýká se krize hudebního průmyslu i Květů?

Nevnímám to jako krizi. Když jste úspěšný a děláte to dlouho, máte z hudby peníze, ale téměř nikdo v této zemi na tom nijak zvlášť nezbohatne. My tedy určitě ne. Je skvělý, že vás to nesvádí k hloupostem, hrajete opravdu jen z lásky k hudbě, není žádný čert, co by vám říkal „udělej tohle a tohle a budeš mít plnou kapsu". Soustředíte se pak jen na ty písničky samotné a to je dobře pro vás i posluchače. Nedocenitelná svoboda! Víte, že neskončíte jako nějaký zmatený zoufalec, kterého ta mašina na peníze po čase vyplivne a on už neví, jak dál.

Květy i po patnácti letech hrají hlavně pro radost

Co po patnácti letech fungování uchovává entuziasmus držet kapelu pohromadě?

Dobrý je mít se rádi. Občas udělat párty, být tolerantní, slušní, krotit ego. Pak je vám dobře jako partě. Radost máme z každé skladby a z každého koncertu, co se podaří. Tak to bylo vždycky, ale v něčem je to teď hlubší. Taky ta sehranost je celkem slast. Už cítíte jako jeden organismus, když hrajete. Obvykle to trvá pár let, než se lidé takhle naladí v tom samotném hraní.

Jaké jsou plány Květů do budoucna?

Zahrát si v létě na pár festivalech a na podzim odjet velký turné k desce. Taky doprovodit Muzikanta Králíčka. A udělat trička. A jednou taky album ze všech písniček, co jsme kdy vyhodili z desek.

text: Marty Starý, foto: Indies Scope