LIVE: Rock for People Europe - velký festival malých jmen

DOHERTYHO ZACHRÁNILO CHARISMA

Páteční astronomicky vysoké teploty odradily návštěvníky od brzkého příchodu do areálu. Na Skyline, kteří začínali lehce před pátou večerní, se už ale sešel slušný počet odvážlivců. Přestože pod plachtou Red Bull Tour Busu byla neskutečná výheň, která likvidovala techniku (kytarista Majki chladil ledem pedalboard, producent Hoffy zase svůj laptop), celá pětičlenná banda zvládla koncert s maximální dávkou energie a nad výkonem MC Jacoba, který se navíc pohupoval na konstrukci busu přímo nad hlavami příchozích, jeden jenom nevěřícně kroutil hlavou.

Hlavní Rock For People stage patřila v osm hodin jedné ze zásadních postav nedávno obnovených The Libertines - Peteru Dohertymu. Trochu překvapivě stál na pódiu úplně sám, tedy až na jednu z písní, ve které mu na foukací harmoniku přišla vypomoci jeho přítelkyně Katia. Zatímco předešlý pátek odehrál koncert s už zmiňovanými The Libertines na legendárním Glastonbury pro takřka sto tisíc lidí, v Plzni se na jeho koncert sešla tak setina. Úsměv ze rtů mu to ale rozhodně nevzalo. Jak na sebe sám napráskal, zapomněl akordy zásadního songu Fuck Forever, který dal dohromady s Babyshambles. Díky jeho neuvěřitelnému charismatu mu jeden rázem odpustil a další hit Don't Look Back Into The Sun už dal na výbornou.

• FOTOREPORT: První den Rock for People Europe: tropy a slabá návštěvnost
  
  

Plus také získává za bezesporu nejstylovější merch a nejvíc friendly přístup k publiku, se kterým začal dlouho před koncertem. Zatímco ostatní hvězdy se chladily v hotelu, Pete se procházel po areálu festivalu a fotil se s každým, kdo ho o podobenku požádal. I přesto, že jeho set působil trochu utahaně a dojmem, že zbytek kapely zapomněl někde po cestě rozkalené v dodávce a on se tak sólově na pódiu objevil z nouze nebo omylem, jeho osobnost všechny šmouhy zastínila.

FINK BYL JAKO Z JINÉ PLANETY

S mizejícím denním světlem přišel nával energie, který hrál ve prospěch Peteových krajanů Modestep. Už s nájezdem intra bylo jasné, že vzít si s sebou špunty do uší byl rozhodně dobrý nápad, pokud jste chtěli slyšet i další dva dny a přitom si užít jejich set z první řady. Velkou část tvořily hlavně věci z alba London Road, které čtveřice vydala letos v květnu. Na něm je ještě o něco výrazněji znát, jak svěle dokážou míchat žánry jako dubstep a drum'n'bass se zpěvem a silně návykovými refrény. Během setu zvládli držet silné tempo až do jeho konce a několikeré výzvy na moshpit byly davem radostně vyslyšeny.

Dramaturgicky ne úplně šťastně následoval po pařanech Modestep headliner festivalu pro všechny ztrápené duše - písničkář Fink. Ten se do Česka rád vrací, o čemž svědčí jeho barvité vzpomínky na punkové přenocování na pódiu pražské MeetFactory a dva čerstvě ohlášené koncerty v Praze a Brně v listopadu. Jak bude vzpomínat na zapařené a rozpařené publikum na Rock for People Europe ale není úplně příjemné otázka. Můžeme jenom doufat, že k němu nedolehla "procítěná" zvolání místních pivem posilněných Mařen z první řady: "Jééžiši, jestli to nerozjede, tak já usnů. To je pomalý, ty vogo."

Zpěvákův posluchač tak měl co dělat, aby filtroval ruchy z publika a soustředil se na všechny barvy Finkova projevu. Zatímco nástroje oblékl do pastelových barev posledního alba Hard Believer, svým projevem tradičně natíral emotivní a kytarovou vrstvu po vrstvě v odstínu temné indigové. Deroucí se slzy se střídaly s úsměvy nad kvalitně odehraným koncertem stejně jako kytary ve Finkových rukách a lámající se polohy jeho hlasu. Pro ty, co se dokázali soustředit, zůstane křehký koncert drsného chlápka zapsán v srdci finkoustem ještě dlouho. Ostatní ať jdou příště radši na pivo.

• Utekl vám Fink na Rock for People? Další dvě šance budou na podzim

ROCKOVÁ NOSTALGIE

Sobotní program festivalu zcela ovládli Motörhead už před otevřením bran festivalu. Po městě jste potkávali nadšené fanoušky s hrdě nosícím trikem s názvem kapely (taky Jana Hauberta z Visacího zámku) a přímo v areálu Rock for People bylo taky znát, že návštěvnost stoupla minimálně o 50 % právě díky nim. Zhruba o padesátku let se také zvýšil průměrný věk návštěvníků akce. Ještě před setem britských matadorů naladili na rockovou klasiku Guano Apes. Kromě nesmrtelné Lords Of The Boards nebo Open Your Eyes nevynechali Sandra a spol. svůj oblíbený cover Big In Japan od Alphaville. Slušná rozehřívačka před hlavními hvězdami. Ačkoli Sandra snad nestárne, koncert Guano Apes je dnes především závan nostalgie a jejich hudba rozhodně není nesmrtelná.

Lemmy a jeho Motörhead jsou bez diskuse legendou. Taky ale není žádné tajemství, že Lemmy je se zdravím na štíru a navíc se proslýchá, že právě proto jde letos už o jejich poslední turné. Věrní fanoušci o tomhle všem samozřejmě vědí a jsou ochotní akceptovat, že už neutáhne zpěv zdaleka tak jako dřív, stejně jako to, že jej při povídání během pauz zastupuje především kytarista Phill Campbell. Motörhead prostě předvedli takový set, jaký jsou ve svém věku (Lemmymu bude v prosinci 70) schopni odehrát. Naše sluchové bubínky motorovou nálož oproti výhružkám ustály, snad koncert ustálo i zdraví rockerů. Za slovenskou vlajku na stagei však získávají cenu za největší WTF festivalu.

SHOWCASE FESTIVAL?

Snaha předvést jednu kapelu z každé země Evropské unie ve výsledku vzbudila dojem showcasu. Vůle návštěvníků tři dny v kuse objevovat čerstvé kapely, které navíc v line-upu střídala často vyčpělá či bizarní jména typu kapely Trautenberk, ale nebyla příliš silná. Některé hudební skupiny pořadatelé oslovili evidentně na základě modelu "zní to jako" (např. Dead By April znějící jako 53. verze Linkin Park), jiné zase čistě pro zábavu. On takový bubeník francouzské sranda dvojky The Inspector Cluzo osáhavající si stojíc na kopáku zadek, to nelze brát úplně vážně. Že se na doporučení organizátorů nedá úplně spoléhat, dokázalo i zklamání z prosazované show GoMad! & Monster. Tedy, pokud je libo "vkusného" setu složeného z pecek od Bon Jovi, The White Stripes a Nera, tak nic proti.

• FOTOREPORT: Druhý den Rock for People Europe: Guano Apes, Motörhead a vedro
  
  

Naštěstí si i fajnšmekři přišli na své u atmosférického alternativního rocku BRNS, rázných kytarových Jeremy?, chytlavých dunících Bottled in England nebo podezřele moderních Italů JoyCut.

MÁŠ KOULE? TAK SI JE HLÍDEJ!

Doprovodný program festivalu kulturou políbenou Plzní mířil na inteligentnějšího návštěvníka, který se rád projde mezi kovovými instalacemi, výstavou historických fotografií a designu nebo si u mediků vyzkouší, jak si prohmatat prsa či varlata a najít a rozpoznat nádor. Milovníci alternativních prostorů se také jistě našli v nedaleké Papírně.

Jak programově, tak doprovodně se tedy organizátoři snažili tak trochu zalíbit všem. Bandičkám vyřvájícím do pěti do rána: "Hovnooo!", hipsterům pendlujícím mezi stánkem s netradičními značkami oblečení a sledováním neprovařených filmů i zánovním těžkooděncům v martenech. Všechny tři zmíněné skupinky už ale v Česku svůj festival mají.

Za světově uznávaným line-upem se jezdí do Ostravy, tvrdou muzikou například na Masters of Rock a vylejt se chmelem s kámoši bez ohledu na program se můžete třeba na levnějším Votvíráku.

Rock for People má právem přízvisko legendární. Už delší dobu dává ale najevo, že moc neví, co se sebou.

Chlubí se kamarádským public relations, když ujištuje, že se během tropických veder o své návštěvníky postará, což ve výsledku znamená jen pár hadic se stříkající vodou. O levnější (nebo nedejbože zadarmo) pitné vodě na festivalu jste si mohli nechat zdát. Byznys je byznys a zdraví účastníků až na druhém místě.

Rock for People v posledních letech vypadá čím dál lépe na pohled. Zato pohled na jména objevující se v line-upech let dřívějších v porovnání se současnými trochu bolí.

PRO KOHO TO VLASTNĚ JE?

Milovníci hudby tak na festivalu znuděně bloudí mezi v zahraničí dávno nepopulárními kapelami a tuzemskými projekty, které brzy uslyší jinde. Na své si nakonec na RfP Europe přišli přímočaří fanoušci prastarých Motörhead a ti, co se přijeli bavit za každou cenu litry alkoholu pod horkým sluncem. Atmosféra mezi festivalovými návštěvníky? Posuďte sami, jaká mohla mezi Rock for People lidem vzniknout sounáležitost.

Rock for People Europe si půjčil brand tradičního Rock for People a image Colours of Ostrava. Přivezl nepříliš silné kapely a snažil se být za každou cenu barvitý a zábavný.

Výsledek připomínal situaci, kdy si obchodník s oblečením otevře druhou vyvoněnou pobočku, ale k prodeji v ní nabídne loňskou kolekci. Otázka - proč to celé vlastně dělal, tak zůstane nezodpovězená.

text: Alena Bílková a Kateřina Nováková, foto: Jana Braunová, Petr Tibi, facebook.com/rockforpeopleofficial (@Petr Klapper)