RECENZE: Debut Slaves posílá punku adrenalinovou injekci přímo do srdce

Vydáno 16.08.2015 | autor: Simona Knotková

Vypadají jako skinheadi, kteří si na pódium odběhli přímo z rvačky hooligans gangů. Obalem prvotiny se snaží přesvědčit, že zas tak hroziví nejsou a mají smysl pro humor. Skladbami znovu oživují punk s výrobní značkou UK a představují jeden z nejlepších kytarových počinů letošního roku.

RECENZE: Debut Slaves posílá punku adrenalinovou injekci přímo do srdce RECENZE: Debut Slaves posílá punku adrenalinovou injekci přímo do srdce

SlavesSLAVES
ARE YOU SATISFIED?
Universal Music
13 trax / 37:00 min

Tracklist: The Hunter, Cheer Up London, Socket, Despair And Traffic, Do Something, Are You Satisfied?, Wow!!!7AM, Hey, Live Like An Animal, Ninety Nine, She Wants Me Now, Feed The Mantaray, Sugar Coated Bitter Truth

Britové Slaves byli jednoduše zrozeni k úspěchu. Ostatně jako velká část letošního BBC Sound Of, kde si své místo v patnáctce vybojovali interpreti jako Wolf Alice, James Bay nebo koneční vítězové Years & Years. Když dáte dohromady všechny atributy, které tvoří jádro hudebního tělesa dvojky Issac Holman (zpěv, bicí) a Laurie Vincent (kytara), je jasné, proč chemie kapely natolik funguje - fatální chytlavost, živelná animálnost, úderné riffy a živá vystoupení dávaná do poslední krůpěje potu. Přidejte k tomu oprsklé texty vystřelované z Holmanových úst s drajvem vzteklého rappera (což je ostatně i předchozí destinace třiadvacetiletého hudebníka).

Debut Are You Satisfied? vás strhne úvodem a odkopne vás právě posledním zářezem v tracklistu. Otvírák The Hunter se sice tváří, že vás svým naléhavým tónem chce vystrašit, ale kdo podlehne skepsi, tomu se Holman hned v následující cockney vypalovačce Cheer Up London vysměje. Nejenom Londýn, ale i otroci dělnické třídy se konečně dočkali své hymny. Na jejich rub jsou připisována i milá slova povzbuzení, protože proč by si z faktu, že jsou mrtví, měli něco dělat? Když jsou mrtví!?

Despair And Traffic nebo Wow!!!7AM vás znovu vrací do roku 1977 a vy zjišťujete, že se absolutně nic nezměnilo; překvapuje to vůbec někoho? Stále si v područí kapitalismu žijeme své malé bezvýznamné životy a stále s tím nejsme ochotni cokoliv udělat. "Do something!" haleká zpěvák na posluchače ve stejnojmenném songu. V Sockets se na něho zase spouští zběsilá lavina bubnů a kytar, a to všechno jenom kvůli dívce, která byla tak sladká, až vám padaly očí z důlků. Nejedné fanynce jistě padají oči z důlků také při testosteronem a potem nasáklých show Slaves.

Před pankáčskou suverenitou muzikanti kapitulují jen dvakrát. V lo-fi rozjímání bratra a sestry Are You Satisfied?, kde na vás zlověstně útočí otázka z titulu, a v poslední Sugar Coated Bitter Truth. A před závěrečnou do cukru zaobalenou hořkou pravdou, totiž že nelze utéct z klece naší pohodlné otrocké každodennosti, do níž jsem se sami uvrhli, kapituluje i nejeden posluchač.


Oklepejte se ale, zmáčkněte repete a znovu se nechte pohltit ohlušující punkový zábavou. Are You Satisfied? vás nechce ani tak znepokojovat. Chce vás hlavně postavit na nohy a nakopnout. Podnítit k přesvědčení, že pořád si ještě můžete vybrat stranu a namísto vláčející se oběti systému se zařadit po bok jízlivých pozorovatelů Slaves. A udělat něco. Už víte, co si zvolíte?

BEST TRAX: Cheer Up London, Sockets, The Hunter
ZKUS TAKY: Cockney Rejects - Oi! Oi! Oi!, The B-52's -The B-52's, The Adicts - Songs Of Praise

Simona Knotková
6/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít