Vydáno 18.07.2015 | autor: redakce
Ota Petřina byl výjimečným muzikantem. Spoluutvářel naši popovou a rockovou kulturu sedmdesátých a osmdesátých let. Kvůli neustálým zákazům veřejného vystupování musel spoustu času trávit v nahrávacím studiu. Psal pro Neckáře, Kubišovou nebo Petru Janů. Zemřel nečekaně ve věku 66 let.
foto: Karel Prchal
Otakar Petřina se narodil 4. června roku 1949 v Malých Žernosecích u Litoměřic. V šesté třídě přičichl k hudbě, konkrétně ke kytaře. Přihlásil se do hudební školy, kde ale nejprve musel přetrpět hraní na klasický klavír - učitel kytary totiž tehdy nebyl k sehnání. Hudba ho nepustila, ba co víc, o několik let později začal studovat pražskou konzervatoř. Už tehdy fungoval jako studiový hráč skupiny Golden Kids. Našel své místo v divadle Rokoko, kam ho přizval známý textař a skladatel Zdeněk Rytíř. Dále působil ještě v Tanečním orchestru Československého rozhlasu.
Zemřel Ota Petřina, kytarista a otec Marpa
V orchestru divadla Rokoko začal doprovázet největší hvězdy tehdejší scény. Hrál v kapelách Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře. Tak vlastně slavní Golden Kids vznikli. Během této doby v sobě Petřina probudil skladatelské nadání a začaly vznikat první písně, které většinou skončily v šuplíku. Tam vždy určitou dobu uzrávaly a poté je odtud vytahoval. Pro Martu Kubišovou napsal například Tak dej se k nám a projdem svět. Václav Neckář zase zpíval rockové balady Nautilus nebo Royal. V letech 1971 až 1974 dokonce Petřina vedl jeho doprovodnou kapelu Bacily a podílel se na přípravě dvou jeho stěžejních desek - Tomu, kdo nás má rád a Planetárium.
Rok 1975 znamenal přelom v jeho kariéře. Jeho svobodomyslnost se znelíbila představitelům tehdejšího politického režimu, dostal proto zákaz veřejného hraní, který ho zahnal k práci ve studiu. "Měl jsem svobodné povolání, mě se to tolik nedotýkalo. Jediné, co se mi stalo, byl zákaz veřejného hraní. Tak jsem pracoval ve studiu. Bral jsem to tak, že to tak osud zařídil, ani jsem si to moc nebral. Bylo to také tím, že ve studiu mě to strašně bavilo. Nakonec mi to vyhovovalo víc než ježdění po koncertech," řekl v loňském rozhovoru pro denik.cz sám Petřina. Všechno zlé je pro něco dobré. Tak tomu bylo i v jeho případě. Začal pracovat na své sólové tvorbě. V roce 1978 vydal debutové album Super-robot, na kterém pracoval se svým kamarádem Zdeňkem Rytířem. Vznikly tak skladby jako Karin nebo Vnitřní svět tvých jantarových očí. Mezitím ještě stíhal napsat zpěvačce Petře Janů všechny skladby na její první dvě alba.
Výčet veškeré Petřinovy tvorby by vydal na romány. Psal pro Hanu Zagorovou, Jiřího Korna, Jitku Zelenkovou, Michala Prokopa či Aleše Brichtu. Je autorem hudby pro dva celovečerní filmy Koncert z roku 1980 a Smrt talentovaného ševce, který vyšel o dva roky později. V roce 1983 dokončil svou druhou desku s názvem Pečeť. Díky politickým změnám po roce 1989 se mohl vrátit k živým koncertům a spolu se svou monumentální hřívou vystupoval s Neckářovou kapelou Bacily. V roce 2010 se mu dostalo obrovské pocty a vstoupil do Beatové síně slávy.
Zprávu o jeho náhlé smrti nečekal absolutně nikdo. Zemřel v sobotu 11. července 2015. Odešla další legenda českého rocku. Naší scéně nedal jen přehršel hitů, na které nikdo nezapomene, ale i dalšího hudebníka. Jeho syn, nositel stejného jména, se prosadil jako rapper Marpo a v minulosti bubnoval v kapele Chinaski. Ota Petřina starší toho chtěl ještě tolik říct. Po třiceti letech připravoval třetí sólovou desku. Dokončit ji však už nestihl.
Za poskytnutí informačních materiálů děkujeme Suprahonu.
text: David Stoklas, foto: Karel Prchal.
Témata: Ota Petřina
