RECENZE: Kurt Cobain a jeho příběh od kolébky až do hrobu

KURT COBAIN
MONTAGE OF HECK
REŽIE: Brett Morgen / 132 min
HUDBA: Jeff Danna

Vždy, když zemře hvězda takového formátu, obvykle zaplaví svět velká a nekončící vlna konspiračních teorií a různých dokumentů. Ty se často stávají bezpředmětné kvůli nedostatku materiálu. Tvůrce tohoto snímku se však vydal zcela jinou cestou, která začala už v roce 2007, byť na popud Cobainovy manželky Courtney Love. Produkci má na svědomí Kurtova dcera Frances.

Byl využit veškerý rodinný materiál, obsahující videa, fotky, hlasové záznamy, obrazy a především Kurtovy deníkové zápisky. S brilantním zařazením těchto informací docílil Morgen nečeho, co se v dokumentárním světě děje pouze zřídka. Poměr mezi obyčejným životopisným pohledem a kreativním zábavným snímkem je tady stanoven v ideální míře.

Cesta od kolébky až do hrobu obsahuje krom rozhovorů s rodinnými příslušníky a členy kapely, ve kterých však chybí bubeník Dave Grohl (poskytl interview pozdě z důvodu příprav nové desky Foo Fighters a nakonec  se do finální podoby nepoužilo), objevují i  velice zdařilé kreslené animace z Kurtova deníku, při kterých se slabé povahy vydrží dívat jen stěží. Krev, násilné halucinace, zobrazení živoucího pekla, ale také ručně psané texty, alternativní názvy kapely, úvahy, citáty a  mnohem víc.

• Emoce i fraška: TOP 15 coververzí Smells Like Teen Spirit (II.)
  
  

Vrcholem je však výborná kreslená animace některých zpěvákových zážitků. Na chvíli se tedy stáváme diváky mrazivě reálného animovaného snímku za doprovodu neobvyklých aranží písní Nirvany, o které se postaral kanadský skladatel Jeff Danna. Kromě hororového svištění smyčců zazní třeba i ukolébavka pro děti. Animace je pochopitelně střídána s videozáznamy a divák se díky tomu podívá i do srdce vztahu Kurta a Courtney v heroinových, autentických  záběrech, ve který nechybí erotika nebo přímý přenos narkomanského běsnění. 

•  SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Kurt Cobain (22.)
  
  

Montage Of Heck jde po stopách cesty, která se odehrávala v jedné geniální, zmatené a smutné mysli. Je to upřímné a pravdivé vyobrazení okrášlené mainstreamovými prvky, jež ale jeho autenticitu nijak nenarušují.

Filip Pešta
7/7