RECENZE: Vladimír Mišík se dočkal poklony od svých hudebních kolegů

Vydáno 19.08.2015 | autor: redakce

Vzdát hudební hold svému kolegovi, notabene ještě žijícímu, vyžaduje určitou dávku drzosti, i když se jedná o tak slušného člověka, jakým je Vladimír Mišík. Ten svůj názor přes média vzkazovat nebude, od toho je tady ostatně recenzent. A více či méně spokojený posluchač.

RECENZE: Vladimír Mišík se dočkal poklony od svých hudebních kolegů RECENZE: Vladimír Mišík se dočkal poklony od svých hudebních kolegů

 

Vladimir Misik -Bazarem promenTRIBUTE TO VLADIMÍR MIŠÍK
BAZAREM PROMĚN
Indies Scope
22 trax / 79:42 min

Tracklist: Slunečný hrob (Musica folklorica), Sadem, lesem, parkem (Bratři Orffové), Tea And Crumpets (Ondřej Galuška), Variace na renesanční téma (Lesní zvěř), Návstěvní den (Květy), Tma stéká do kaluží (Ladě), Stříhali dohola malého chlapečka (Jan P. Muchow feat. Ela), Bazarem proměn (Jarret), 20 deka duše (Kieslowski), Cesta do dětství (Mňága & Žďorp), Ďáblíci (Lucie Redlová), Noc (Boris Carloff), Co ti dám (Ille), Koukni na tu fotku ( Tady To Máš), Balada (David Stypka), Deserted Alley (Nylon Jail), S nebem to mám dobrý (ZVA 12-28 Band), Sochy (Jablkoň), Co jsem si vzal (Tara Fuki), Proč ta růže uvadá (Bran), Byl jsem dobrej (Jan Spálený & ASPM), Jua kaburi (Čankišou).

I přes místy rozpačitý výsledek může být Mišík spokojen s tím, jaký dopad mají jím interpretované písně na několik generací muzikantů bez ohledu na stylové zaměření. V případě zástupců vydavatelství Indies Scope bylo jasné, že se nejedná právě o představitele klasického českého bigbítu, takže to - podle očekávání - občas zaskřípe, ale častěji příjemně zajiskří. Pokud nejste z principu proti projektům typu tribute, poslechněte si bez předsudků, jak si mladé pušky (s výjimkou Jana Spáleného generačně spřízněného s Mišíkem) poradily s dědictvím bigbítových otců.


Základem dobré převzaté písně je zachovat atmosféru původní nahrávky a přidat do ní něco ze své osobitosti. Z tohoto pohledu se povedlo už úvodní setkání Mišíka s folklórem, tedy hitu Sluneční hrob se souborem Musica Folklorica, který zachoval emoce originálu. Tato skladba album zarámovala, protože si ji vybrali i Čankišou. A pojali ji se vším všudy po svém - pod názvem Jua kaburi vytvořili nápaditou verzi skladby nazpívanou v jazyce fiktivního lidu Čanki. A skutečně osobitý přístup dotáhli do konce tvrzením, že se jedná o autentický záznam hudby domorodého kmene objevený v brněnském etnografickém muzeu!

Jako největší frajeři se ale ukázaly Květy - vybraly si průměrnou píseň z trochu neprávem přehlíženého alba Vladimír Mišík 4 Návstěvní den. Jenže kapela v čele se zpěvákem Martinem Kyšperským z ní vydoloval maximum. Navíc si pohráli s textem a zakomponovali do něj kousky dalších nahrávek ze zmíněného alba.

Za odvahu hraničící s drzostí lze označit, když se někdo bez respektu pustí do Mišíkových skladeb, které již bez nadsázky zlidověly. Takové Variaci na renesanční téma (Lesní zvěř) polorecitace a takřka hudební minimalismus rozhodně sluší. Hůře už to dopadlo s další klasikou Stříhali dohola malého chlapečka, v níž měl Jan P. Muchow nepříliš šťastný nápad představit zpěvačlu Elu. Nic proti experimentům a jejímu zpěvu, ale Kainarova mrazivá báseň se s ženským přednesem prostě míji. Proč ta růže uvadá už rovně hrají u táboráku lidé, kteří ani možná nevědí, že se jedná o Mišíka a text Jiřího Suchého. Soubor Bran však ví, o co jde, a tomu odpovídá dobrý výsledek.


Mišíkova tvorba je z velké části postavena na textech, jejímiž autory jsou vedle něj zejména Václav Hrabě, Josef Kainar a Jiří Dědeček. S nimi se však svým hudebním zpracováním trochu minuli Bratři Orffové, jejichž verzi Sadem, lesem, parkem chybí napětí, nepřekvapivé je Tea and Crumpets od Ondřeje Galušky z Eggnoise, jen letmo osloveni originálem se zdají v Deserted Alley Nylon Jail. Zcela ke svému obrazu k potěše svých příznivců zpracovala Cestu do dětství Mňága & Žďorp a už vůbec nic společného s Mišíkem nemá elektronická verze skladby Noc od Borise Carloffa. Jakýsi moderní folk bez šťávy nabící v Ďáblících Lucie Redlová a ironická lehkost se zcela vytratila z rozverné Co ti dám, kterou Ille s Olgou Königovou zbytečně hodili do pochmurné podoby.

Aby to však nevypadalo, že ženské hlasy nemají šanci dostat se na dřeń síle Mišíkových písní - výborná je teskná balada Co jsem si vzal od dua Tara Fuki. Hezky po textu jde taky svým projevem Marie Puttnerová s Jablkoněm v Sochách, funguje i spojení folkrockového Jarretu s Hankou Skřivánkovou v Bazaru proměn, a dokonce snad ještě více než v originále vyzní skvělý text 20 deka duše v provedení dua Kieslowski.

Další intepreti potěší příznivce uctivějšího a tradičnějšího nakládání s originály. Vydařila se Tma stéká do kaluží kapely Ladě s převalujícím se rytmem a expresivním zpěvem Michaela Kubesy, Koukni na tu fotku souboru Tady To Máš s hezkým trumpetovým jam session nebo prožité blues S nebem to mám dobrý od ZVA 12-28 Bandu.

Nemůžeme předpokládat, že by Bazarem proměn ani ten největší příznivec Vladimíra Mišíka poslouchal dnes a denně od první do poslední písně. Ale z téhle hudební bonboniéry různých chutí je rozhodně co vyzobávat.

BEST TRAX: Slunečný hrob (Musica folklorica), Návstěvní den (Květy), Co jsem si vzal (Tara Fuki)
ZKUS TAKY: Oldřich Janota - Ztracený ve světě, Mňága & Žďorp - Dáreček, Třináct fláků od Kaťáků

Roman Jireš
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít