LIVE: The War On Drugs jsou nejlepší reklamou na pivo

The War On Drugs odehráli v Lucerna Music Baru krásný koncert

THE WAR ON DRUGS
Lucerna Music Bar, Praha
17. 8. 2015

The War On Drugs vystupovali minulý rok na Ottawa Folk Festivalu ve stejný čas jako Mark Kozelek. V tišší pasáži se ke Kozelekovi na pódium vloudil zvuk kytar kapely z Filadelfie a za narušení označil The War On Drugs za "kytarovou sračku z reklamy na pivo". Pokud by taková hudba hrála v každé reklamě na pivo, možná bychom jiný program v televizi nehledali.

• The War On Drugs vystoupili premiérově v Praze
  
  

Jak zní obrozený rock vzpomínající na první polovinu devadesátých let, kdy podobně alternativní scéně kvetla pšenka, naživo, se mohli přesvědčit nyní i návštěvníci pražského koncertu. Navíc v exkluzivním prostředí klubu, kam si odskočili z turné zaplněného festivaly. Namísto osekaného setu předvedla skupina stodesetiminutovou jízdu plnou sól a až na instrumentální The Haunting Idle přehrála kompletní album Lost In The Dream. 

Dostalo se dokonce i na pomalé Disappearing a Suffering, které zazní v jeden večer společně málokdy. Opravdoví fanoušci tak museli spokojeně přijímat celou tu krásu, kterou Adam Granduciel loni se svými spoluhráči nahrál. Někdy je ale také nechal otestovat, kolik jsou schopni vydržet. Koncertů hájících tradiční postupy osmdesátkového rocku a americany dnes již tolik není. A kdo nebyl na vystoupení Kurta Vilea nebo vloni na Thurstonovi Mooreovi, mohl být zaskočen četnými sóly a bolestivou krásou způsobenou nepříjemným pískáním kytary.

Posluchačům se ale také dostávalo euforických momentů, které se při poslechu desky nedostaví. Z nahrávky můžete být jakkoliv nadšeni, ale když vám ji skupina podá ve formě, jakou dalo pět hráčů (za Anthonyho LaMarca zaskakoval mimo pódium technik) písni Under The Pressure, snažíte se najít nebe na zemi. Jak se zdálo, i samotní The War On Drugs si z koncertu odnášeli dobrý dojem, již při sklízení techniky se totiž vrátili na stage, aby nečekaně na rozloučenou přidali skladbu Buenos Aires Beach.

Už s předešlým albem Slave Ambient naznačili, jak se smí dělat alternativní rock s nadhledem. Konečně až s Lost In The Dream se ale přiblížili dokonalosti a povedlo se jim podobně jako Future Islands prosadit a oslovit širší publikum.

Na rozdíl od jmenovaných kolegů ale nejsou takovým divadlem a introvertní frontman Granduciel nechává promlouvat hlavně svou kytaru. Výsledný dojem zastřešují spoluhráči s pevně držící rytmickou složku (téměř neměnná baskytara s bicími) a zdobícími dechy a klávesami, které nejsou na letmý poslech až tak zřejmé. Pak se odehraje koncert, u něhož chcete být (nejlépe s pivkem v ruce, že) a žádný záznam ani vyprávění vám jej nepopíše.

text: Ondřej Bambas, foto: Leoš Horký