LIVE: Lollapalooza Berlín nabídla spoustu přešlapů, vyvážili je skvělý Macklemore a další

Lollapalooza Berlín přilákala davy návštěvníků

Nejspíš už se vám to také stalo. Líně se procházíte po supermarketu, když tu vás zaujme pestrobarevné oddělení s ovocem. Dlouze si prohlížíte všechny ty lákavě vypadající dobroty, až nakonec vztáhnete ruku po krabičce s jahodami. Zářivě rudá barva a nestandardní velikost vás zaujme na první pohled, a i když se trošku leknete při pohledu na cenovku, nakonec vám to nedá. Spokojeně je ukládáte do košíku a míříte k pokladně. Jenže pak přijedete domů, plni očekávání se zakousnete do první z nich, a ejhle... všechna ta sladká šťávička je vlivem cizího zásahu nenávratně pryč a vy tak v puse přežvykujete něco, co sice vypadá jako prvotřídní zboží, ale slibovaná chuť a výjimečný požitek zůstal někde na půli cesty...

S Lollapaloozou se to má podobně. Historicky první evropská zastávka celosvětově uznávané festivalové franšízy slibovala velké věci, a ačkoliv nemůžeme říci, že bychom se jich nedočkali, čekali jsme přece jen trochu jiný servis. Z avizovaného line-upu a všech těch fantastických koncertů se nám sice protáčí panenky ještě pár dní po skončení akce, ale to jádro, nebo chcete-li srdce, celé události nám přijde poněkud nahnilé. Vršení pořadatelských omylů a špatných rozhodnutí začalo vlastně ještě před samotným vypuknutím.

• Lollapalooza Berlín se blíží: 10 tipů, koho nepropásnout
  
  

Totální absence jakéhokoliv stanového městečka odkázala tisíce fanoušků na předražené berlínské hotely, nelogicky seskládaný časový harmonogram zase nutil natěšené hudební fandy proškrtávat si kapely, na které díky snaze vměstnat třídenní akci do dvou dní prostě nebude možnost zajít. Vybírat si z trojic souběžně hrajících headlinerů Macklemore & Ryan Lewis-The Libertines-Fatboy Slim a Muse-Tame Impala-Martin Garrix je prostě Sofiina volba, které se dobrý festival umí vystříhat.

Na pohled pěkně vyzdobený, barevný areál skrývající třeba nafukovací luminárium, basketbalové hřiště, U-rampu, dětský koutek nebo cirkusové šapitó rovněž poněkud ztratil na lesku, když jste zjistili, že si ho díky nekonečným frontám na jídlo i toalety ani nebudete mít čas projít. Od šíře nabízené kuchyně by se sice mnohé české festivaly mohly učit, ale co z toho, když obyčejné kohoutky s pitnou vodou festival postrádá a třeba u stánku na Fish &Chips prostojíte ve frontě celý set Hot Chip a ještě i část z FFS. Vyzkoušeno za vás.

• FOTOREPORT: Lollapalooza Berlín ukázala hvězdy: vystoupili Muse, The Libertines, Macklemore i Sam Smith
  
  

Metál by zasloužil i ten, kdo rozhodl, že budou čtyři pódia tak blízko, že se navzájem budou přeřvávat, přičemž chudáci byli ti, na něž zbyla zelená Alternative stage. Oproti několikanásobně hlasitějším pódiím odvedle zkrátka zdejší vystupující neměli šanci. Nejen Lauren Mayberry ze CHVRCHES tak musela směrem k velkému pódiu několikrát zvolat "Šššš, Bastille, ššš!"

Cenu za, s prominutím, nejpitomější inovaci roku ale s přehledem vyhrávají náramky suplující peněženku. Logiku postrádá už samotný nápad – abyste si náramek mohli nabít penězi, musíte do areálu nejprve vkročit a vystát si frontu u patřičných kiosků, tudíž se nevyhnete jak nutnosti tahat peněženku po kapsách, tak čekání v řadě. Pak ale přicházejí ke slovu vychytralí stánkaři, kteří vám v závislosti na vaší momentální nepozornosti mohou čtečkou vysát z účtu mnohem více, než kolik jste ve skutečnosti utratili. A nakonec ještě hořká tečka – po skončení festivalu vám zbývající peníze u kiosku nevrátí, musíte si o ně zažádat sami přes internet nejpozději do tří dnů s tím, že vám je pořadatelé dodatečně pošlou na účet. Hororové scénáře, které díky těmto pozoruhodným rozhodnutím mohou nastat, už necháváme na vaší fantazii...

Z organizačního hlediska tedy Lollapalooza zklamala na mnoha frontách, naštěstí ale měla v rukávu spoustu úžasných interpretů, kteří dělali všechno proto, abyste z ní mohli odjíždět s rohlíkem na tváři.

Hot Chip na Lollapalooze Berlín

Začalo to německou variací na Editors, indie-rockovými a anglicky zpívajícími Razz patřícím k nečekaně příjemným překvapením, a pokračovalo velmi vřele přijatým vystoupením Jamese Baye. Držitel Ceny kritiků letošních Brit Awards v tričku s logem Krotitelů duchů dojímal baladami Scars, Hold Back The River i nádherně procítěnou Let It Go, velký prostor ale dával i odpíchlejším písním svého repertoáru. Jeho vystoupení v sobě mělo lásku k dřevnímu rock'n'rollu šedesátých let, kterou vyznává například Jake Bugg, ale v zákulisí nejspíš pochytil i trochu toho floutkovství od Petea Dohertyho. Celkově se zdálo, jakoby v sobě místo písničkářské duše tak trochu dusil rockera, takže jsme velmi zvědaví, čím nás v následujících měsících ještě překvapí.

Tanečně-poprockoví Joywave zaujali spíše svým nerdovským zjevem a vtipnými hláškami o tom, jak jsou nejslavnější kapelou z USA, ale že googlit si to radši nemáme, hudebně však nebylo moc o co stát. Podobně na tom byli i Everything Everything. Hipstery zbožňovaná kapela na druhé desce Get To Heaven odbočila od snahy stát se druhými Kaiser Chiefs a místo kytar dala ještě větší prostor synťákům, což bylo díky přidání na už tak nadužívaných falzetech v kombinaci s ne zrovna čistým zpěvem principála Jonathana Higgse kolikrát až na hranici snesitelnosti.

Duo MS MR, taktéž patřící k milovníkům synthpopu, nás svým spartakiádním a ukřičeným projevem znechutilo už v červnu na Rock Im Parku, a protože to ani napodruhé nebylo jiné, prostor dostali titíž umělci, kteří se s nimi v Norimberku na stejném pódiu pár měsíců nazpět vystřídali.

Mighty Oaks, to je jméno, které by si měli stoprocentně poznačit všichni ti, které dříve zaujaly kapely jako Mumford & Sons či The Avett Brothers. Nebo koneckonců i ti naši Jeleni. Berlínskou folk-rockovou formaci s občasnými výlety do country i blues můžeme bez jakéhokoliv uzardění označit za jeden z velkých objevů letošní festivalové sezóny, protože tak plná, hřejivá hudba s emocemi naplněným vokálem, třemi kytarami a tklivými houslemi se v jediném balení spatří málokdy.

O FFS a frontách už řeč byla, naštěstí ale i z toho zhlédnutého kousku jejich představení bylo znát, že spojení rock'n'rollu, na který se dá tancovat, s elektronickými prvky zafungovalo i naživo a jak Franz Ferdinand, tak Sparks si za něj mohou gratulovat. Na oslavu si k tomu mezi hity Take Me Out, Michael či Do You Wanna zahráli vlastní ironickou písničku Collaborations Don't Work.

The Libertines patřili k hvězdám sobotního dne

Že bude druhé album Bastille nejspíš průšvih, to už se z těch několika odehraných, hitovost postrádajících novinek, jež pouze recyklují zvuk debutu, odtušit dá. Co ale čekat od už za dva týdny vycházející studiové dvojky synthpopařů CVHRCHES, to zatím stále nevíme. Předskokani Depeche Mode na Strahově v Berlíně zahráli pár ucházejících singlů, návykovost největšího hitu The Mother We Share ale zatím zůstala nepřekonána.

Vrcholem prvního dne byli Macklemore & Ryan Lewis. Na vydavatelstvích nezávislé hiphopové duo provázely už od loňska nelichotivé reportáže z jejich živých vystoupení, v Berlíně se z nich ale nepotvrdila žádná. Benu Haggertymu, jak se rapper ve skutečnosti jmenuje, bylo celý koncert výtečně rozumět a jeho vtipné, dojemné, angažované, populistické, ale hlavně smysluplné a rozumně vypointované historky byla radost poslouchat. Při novince Growing Up (Sloane's Song) se podělil s obavami o svou dcerku, před And We Danced nenásilně donutil všechny majitele Go Pro, selfie tyček a podobných nesmyslů schovat zbytečnosti do kapes a žít okamžikem a dozvěděli jsme se i něco málo o tom, jak to dopadne, když Macklemorea potká schnitzel.

Největší ohlas pochopitelně měly singly Thrift Shop s refrén naživo předvádějícím Wanzem, antihomofobní Same Love, závěrečná Can't Hold Us a také výtečná funky novinka Downtown, v níž sice naživo absentovali rappeři, ale atypický refrén zpívající Eric Nally už nikoliv. K tomu si přičtěte breakující tanečníky, výtečnou choreografii, sehranou kapelu, tisíce konfet... Prostě parádní párty, která byla přesně tak úžasná, jak si ji představujete a nemalá očekávání naplnila beze zbytku.

Druhou část reportáže, kde si přiblížíme koncerty Muse, Wolf Alice, Crystal Fighters, Sama Smitha, Beatsteaks nebo Clean Bandit očekávejte na iReportu co nevidět.

text: Jan Trávníček, Kateřina Nováková, foto: Petr Klapper - www.klapper.cz