Vydáno 28.09.2015 | autor: Roman Jireš
Snad ani nejde mít rád Rolling Stones a nemilovat přitom Keitha Richardse a jeho přímočaré riffy. Svoji třetí sólovku vydal po 23 letech od Main Offender a opět s kapelou X-Pensive Winos sestavenou pro tuto příležitost. A jeho hudba pořád nepostrádá drive a emoce.
RECENZE: Keith Richards natočil desku, z níž je cítit whisky i Rolling Stones
Skladby:
Crosseyed Heart, Heartstopper, Amnesia, Robbed Blind, Trouble, Love Overdue, Nothing On Me, Suspicious, Blues In the Morning, Something For Nothing, Illusion, Just a Gift, Goodnight Irene, Substantial Damage, Lover's Plea
16 skladeb / 57:57 min
Vydavatel: Universal Music
Album otevírá titulní písnička s atmosférou mississippských bluesmanů a vůní whisky, při které posluchače napadnou jména jako Muddy Waters nebo John Lee Hooker. Skladba pak přejde bez pauzy do vypalovačky Heartstopper připomínající tvorbu Stounů. Ještě více se jim přibližuje Amnesia, vtipná píseň o nehodě v roce 2006, kdy Richards utrpěl zranění po pádu ze stromu a kapela musela zrušit několik vystoupení včetně toho v Brně. V několika písních na novém albu Richards ukazuje, jak důležitá je pro něho akustická kytara. První z nich je Robbed Blind, která by mohla být na jakémkoliv albu Rolling Stones ze 70. a 80. let.
Platí to i o prvním singlu Trouble, takže člověka napadá, proč vlastně Richards i jeho 'dvojče' Mick Jagger vydávají sólová alba, když by výběrem z nich vzniklo solidní album Rolling Stones. Někdo by si mohl myslet, že to neplatí pro následující reggae Love Overdue převzaté od zemřelého jamajského zpěváka Gregoryho Isaacse, ale znalci vědí, že s reggae koketovali Stouni už na albu Black and Blue v roce 1976. Konkrétně to bylo ve skladbě Cherry Oh Baby převzaté od Erica Donaldsona.
Richards není velký zpěvák, ale když nasadí lehce zastřený vypravěčský hlas ve stylu Marka Knopflera (Nothing On Me, Suspicious, Something For Nothing) zní to zajímavě. Méně už jeho vokál zařezává v syrovém rock'n'rollu Blues In the Morning se saxofonem Bobbyho Keyse.
<iframe src="https://open.spotify.com/embed/album/0tCyUNFFrg52TysW0GQ6M7" width="300" height="380" frameborder="0" allowtransparency="true" allow="encrypted-media"></iframe>
Nejvýraznějším z hostů se díky téměř popovému duetu Illusion s klavírem, který nahrál sám Richards, stala Norah Jones. A pro někoho překvapivou citlivost projevuje muzikant v Just a Gift vyšperkované smyčci a sbory. V rámci odkazu své hudby, potažmo muziky Rolling Stones, neváhal Richards zařadit i americkou lidovku Goodnight Irene, původně od písničkáře Lead Bellyho. Na ni jako kontrast navazuje funky zabarvená pecka Substantial Damage. Na syrovém albu Rolling Stones Exile On Main St. by se pak neztratila závěrečná Lover's Plea, která pro změnu posouvá projev Richardse někam k Bobu Dylanovi.
Muzikant, který svoji úlohu v Rolling Stones vidí jako 'olej, který promazává soukolí' a časopis Rolling Stone ho ve svém seznamu sta nejlepších kytaristů všech dob řadí na čtvrté místo, zpíval na koncertech Stounů své skladby Happy a You Got the Silver. Nebylo by se čemu divit, kdyby v budoucnu přidal i nějaký další kousek z Crosseyed Heart.
Text: Roman Jireš
Témata: Keith Richards, Crosseyed Heart
4,00
čtenáři
hlasuj
