Blogskilde - část I

ROSKILDE 2007, Kapitola první, 4.7., 10:46 A.M.

Do Dánska jsme se vypravili plni obav a nejistoty. Druhý největší evropský festival – to už je něco. Jižně od dánského města Roskilde vykvete další o pro zhruba 100 000 lidí. Cesta neprobíhala zcela dle našich představ. Byla odporně dlouhá a vzhledem k tomu, že já i fotografka Natálka měříme přes 180 cm, nebyl autobus zrovna vhodně zvoleným prostředkem. Světlým okamihem byla cesta trajektem, kterou jsme si užili a z horní paluby jsme mávali rackům.

Hned zpočátku cesty jsme udělali dvě závažné chyby. Vzali jsme si málo jídla a žádnou lokální měnu. Za chybu třetí lze považovat, že jsme si sedli do míst kde bylo slyšet hulákání našeho slovenského spolucestujícího, který se zdál být odborníkem téměř na vše krom hornictví a proktologie a všechny nás o tom musel přesvědčit.

Po šestnácti hodinách utrpení jsme konečně v Kodani. Nepříjemné přivítání nám přichystaly dánské dráhy, které si třicetikilometrovou cestu z Kodaně do Roskilde cení na 120 Dánských Korun (pro dvě osoby), což je zhruba 450 našich. Ve stanici Roskilde navíc nevíme kudy kam. Dík patří krajánkovi neznámého jména a jeho přítelkyni, kteří nám pomohli dobrými radami.

V manuálu, který jsme dostali do redakce, stojí, že z nádraží se na festival lze dostat rychle a snadno. Sedli jsme tedy na autobus, který nás provezl několika zónami, kam lze vstoupit jen s platnou páskou a unesl nás na druhou stranu areálu než kam jsme potřebovali a spolkl cenných 40 DK. Když jsme se chtěli vrátit k akreditacím pěšmo, ostraha u brány nás nevpustila, protože nemáme pásku. Dobrý muž nás navigoval jedinou možnou cestou. Ta nám zabrala zhruba hodinu a obešli jsme po ní celý areál obří oklikou.

Když jsme s těžkými batohy naprosto demoralizovaní a nasraní dorazili k akreditacím, zjistili jsme, že máme dvě akreditace, nikoliv 1 akreditaci a 1 fotopass (jak bylo celou dobu avizováno), takže Natálka zřejmě fotoaparát táhla zcela zbytečně. Ještě půjdeme žebrat do press centra, o případné změně situace vás budeme informovat.

Novinářský camp je samozřejmě plný. Od rána čas od času prší, všude je kupa bláta a většina lidí ví h***o. Zatím to vypadá, že jsme dorazili na akci pořádanou partou zhulených středoškoláků, jejichž hlavním zájmem je dostatek sudů piva.

Telka & Tálka.

ROSKILDE 2007, Kapitola druhá, 5.7., 18:54

Od božího rána Roskilde bičuje nemilosrdný déšť a s ním i naše proti vodě téměř nechráněná těla. Před hodinou začali hrát Arcade Fire na stage, kterou jsem po půl hodině hledání nenašel a vrátil se promočen na kost. Pokusíme se dostat na Odeon Stage, kde v půl osmé spustí LCD Soundsystem. Bláto je již úplně všude. Jediný pozitivní dojem máme z Orange Stage, která je monstrózní a nádherná, a také z velkého množství nanukových stánků. Potěšilo nás i kafe za deset DKK. Můžeme si dát ještě šedesát pět šálků.

Teď sedíme v press centru, uvězněni ostrým deštěm a držíme moč po tom pitomém kafi. Předpověď hlásí déšť po celý festival… Jinak akce je to skutečně obří, od stage k jiné to trvá dlouho, ale je tu kupa stánků se vším možným. Některá náměstíčka byla vysypána dřevěnými pilinami, takže v nejhorších místech je již jen voda a ne bláto.

Naše morálka je pod bodem mrazu a na tvářích se nám pomalu usidluje pokřivený úsměv psychopata, který nemá co ztratit a je schopen projít deštěm policejních kulek, přežít deset minut pod vodou a rozbít zeď holou rukou. Všem doporučujeme: Do Roskilde pouze se šnorchlem! Dobré zde také je, že kapely musí podat skutečně světový výkon, neboť publikum to nemá pro hroudu bláta daleko…

Tak zase zítra děti. Vzpomínáme na krásnou Prahu, kde máme teplý byt a suché oblečení…

Telka & Tálka

www.roskilde-festival.dk