Bohemia Jazz Fest, part I

BOHEMIA JAZZ FEST I
10.-11.7. PRAHA, STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

Putující jazzová hostina zdarma.

Pohyblivý jazzový festival pod širým nebem, organizovaný čechoamerickým kytaristou Rudy Linkou, se dočkal druhého ročníku. Vysoko nasazená laťka je navíc překonána. Po loňském Billu Frisellovi, Ravi Coltraneovi a Yellowjackets letos došlo a dojde na jména ještě zvučnější. Kromě toho se celá akce rozrostla ze tří dnů na pět – dva večery již proběhly v Praze a od čtvrtka do soboty se postupně dočkají milovníci jazzu v Plzni, Prachaticích a Českých Budějovicích. Tyto skvělé zprávy navíc korunuje fakt, že ani jeden večer se neplatí žádné vstupné.

Největší hvězdy přirozeně nabídla Praha. Během odpoledne se vždy předvedly kapely, které s festivalem poputují i do dalších měst. Kromě hlavního města se tedy line-up následujících dní trochu překrývá, ale na druhou stranu headliner je pokaždé jiný, což by mohlo obyvatele metropole vylákat "ven".

Sérii koncertů zahájilo prešovské AMC Trio pod vedením pianisty Petera Adamkoviče. Muzikanti mezi třicítkou a čtyřicítkou předvedli akustický jazz silně ovlivněný fusion osmdesátých let. Dokázali však najít kompromis mezi srozumitelnou tradicí a přílišnou moderní promyšleností. Více náhodných kolemjdoucích zaujala rytmická sekce funkových Guločar, doprovázející českého saxofonistu Štěpána Markoviče. Zajímavě zněly funkové předělávky standardů In A Sentimental Mood nebo Recorda Me.



Quintet saxofonisty a flétnisty Nilse Berga ze Švédska působil zprvu příliš intelektuálně a nesrozumitelně jako směs náhodných tónů, ale postupně jakoby se všichni uklidnili a hudba získala konkrétnější obrysy. Škoda, že tahle kapela nevystoupila dříve. Například Guločar by hlavní hvězdě půdu připravili lépe.

První večer zakončil americký saxofonista Kenny Garrett. Zprvu byl poněkud namíchnutý, ale možná je takový pořád. Hudba by tomu odpovídala. Tón jeho saxofonu je silný a plný energie. Když však přijde vhodná chvíle, vezme sopránku a jen za doprovodu klavíru vykouzlí lyrickou melodii. Zprvu došlo na introvertní, meditativní, avšak naplno hrané kousky, představující Garrettovo poslední tvůrčí období. Ve druhé půlce jakoby stál na pódiu někdo jiný. Chytlavou popovou melodii nechal znovu a znovu zpívat diváky a po závěrečném úderu bicích song vždy opět rozjel. Jednou by se to dalo považovat za dobrý nápad, jenže počtvrté už se kouzlo pomalu ale jistě vytrácelo.

Ve druhé půlce pouze hodinového setu tak nezazněl víc než jeden song. Podařilo se vytleskat jeden přídavek, který bohužel byl jen opětovným rozdmýcháním oné poslední pecky. A víc nic. Konec. Vekeré vybavení se nekompromisně sbalilo a hlavní hvězda (bez kapely) z místa ihned odjela.

Druhý den festivalu nejdříve předvedl rakouský pohled na jazz Clemens Salesny Quartet. Projevem vzdáleně připomínali Nilse Berga. Kromě vlastního pojetí moderního jazzu si však rovněž si libují v předělávkách lidových písní své země, jak ukázali v dixielandové verzi vídeňského tradicionálu. Následující berlínská formace Subtone, složená z mladých hudebníků, patřila mezi nejlepší z toho, co bylo dosud k vidění (a slyšení). Neutápí se v nekonečném, bezcílném a pokud možno co nejvíce falešném kvílení jako mnoho avantgardních jazzmanů současné scény. Jejich skladby mají sice složitou strukturu, ale rovněž zapamatovatelné melodie, plynoucí navíc ve svižných tempech.

V komorním duu s americkým kontrabasistou Danem Fabricatorem vystoupil hlavní organizátor a zároveň moderátor celé akce Rudy Linka. Neopomněli svižnější songy, díky čemuž se na rušném a z velké části zaplněném Staroměstském náměstí neztráceli.



Večer uzavíral proslulý kontrabasista Dave Holland - sympatický postarší chlapík s šedivým vousem, doprovázen čtveřicí spoluhráčů. Zvuk jeho kapely je snadno rozpoznatelný. Jednak díky nástrojům, které jen tak každá jazzová kapela nemá (vibrafon s marimbou a pozoun) a rovněž způsobem jejich použití. Saxofon s trombonem společně chrlí dlouhé a protichůdné melodie, vzájemně se inspirují a doplňují. Rytmika zrovna nepatří k nejklidnějším a výsledkem tak je zahuštěná směs, v níž není napoprvé snadné se vyznat, ale pokud se to podaří, těžko poslechu této party odvyknete.

Posluchači odcházeli spokojeni. A za vynikající reakce a bouřlivý polesk se jim ze strany Hollanda a jeho spoluhráčů dostalo upřímných úsměvů a vděčných díků (Garrett se svým přístupem by se měl dívat...).



Následující tři večery vystoupí v různém pořadí zde zmíněné kapely a o zakončení se postarají Kurt Elling v Plzni (12.7.) a Steve Coleman v Prachaticích (13.7.). České Budějovice přivítají 14.7. kromě Al Fostera ještě Havana Street Band z Kuby. Byla by chyba nechat jazz projít vaším náměstím bez povšimnutí...

text a foto Jan Mazura

V deníku z jednotlivých zastavení BJF budeme pokračovat, co nevidět se kolega Mazura přihlásí z Plzně. Veškeré informace na www.bohemiajazzfest.com.