MASSIVE ATTACK - 100th Window

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Virgin / EMI 9 trax / 73:57 min DLOUHÉ MĚSÍCE anoncované album bristolských triphopových věrozvěstů konečně spatřilo světlo světa. Vše je ale trochu jinak, než se původně čekalo. V mezidobí od vydání poslední řadovky Mezzanine skupinu opustil Mushroom, jeden ze tří zakládajících členů, a během práce na novém, v diskografii skupiny čtvrtém studiovém albu dal kvůli nově narozenému potomkovi vale (údajně jen dočasné) Robertu del Najovi aka 3D také Daddy Gee.
Solitér 3D původně natočil přes osmdesát hodin studiové hudby a jamování, vzápětí ale vše odvrhl a za pomoci producenta Neila Davidge začal s čistým stolem. Devět definitivních skladeb nyní nese společný titul 100th Window. Absence dvou členů ale do výrazu hudby Massive Attack nijak výrazně nezasáhla. 3D se vydal směrem, který vytyčil už albem Mezzanine. Jen se poučil z předchozích chyb, zprůzračnil místy překombinovaný zvuk minulé nahrávky a vnořil se ještě hlouběji do temných stránek věcí. Massive Attack nahradili svou dřívější melancholii pochmurností, naději skepsí, přesto všechno zní stále jaksi duševně vyrovnaně. Nitro 3D se hudebně neprojevuje tak schizofrenně a paranoidně jako duše jejich dávného spolupracovníka Trickyho.

Lahůdkou na každém albu Massive Attack jsou hostující vokalisté. Kromě pravidelného spolupracovníka, reggae zpěváka Horace Andyho a vlastního vokálu 3D tentokrát ke spolupráci zlákal slavnou irskou rebelku Sinead O’Connor – tu nejenže slyšíme v pro ni dosud neslýchaných rovinách, ale Massive Attack dokonce přislíbila účast na evropském turné.

100th Window si pravděpodobně nenajde tak široké publikum jako lákavě servírovaný trip hop alb Blue Lines a Protection. Jeho hudební kvality jsou ovšem nesporné, nenajdeme zde sice výrazné hity jako dávné Unfinished Sympathy nebo KarmaComa, ale při vzácné vyrovnanosti alba, nenápadně se převalujícího od trip hopu k dub reggae, kytarové psychedelii a jemným náznakům etnických prvků, také žádný slabší kus. Massive Attack jsou dětmi své scény a stejně jako tato scéna stárnou a ztrácejí iluze. Ač to ve spojitosti s jejich vždy zasmušilou hudbou zní trochu zvláštně, vyrostli ze svých nadějí a vše vidí vážněji a možná trochu pesimističtěji. Přesto přese všechno si uchovávají svou tvář a důstojnost.
Vlastimil Beránek

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím