MACEO PARKER - Made By Maceo

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

ESC / 2HP 11 trax / 46:58 min NIC NOVÉHO pod sluncem. MACEO PARKER (v únoru mu bylo 60) se stejně jako každý rok také letos těší na české publikum (v dubnu tu bude dokonce 3x) a novým titulem zvolna navazuje na alba Funkoverload (1998), Dial M.A.C.E.O. (2000), úhledně a pečlivě vyprodukovaná německou společností ESC Records. Také jeho únorový výlisek vychází v parádním digipackovém přebalu. A podobně jako na předešlých sólovkách na novinku zařadil vedle vlastních funky jazzů i několik coververzí.
Hlavní roli na docela krátké nahrávce hraje pochopitelně nezaměnitelný zvuk Parkerova altosaxofonu, podporován štěkavou dechovou sekcí a spolehlivou groovovou rytmikou. Maceo si většinu skladeb sám nazpíval a ve dvou písních znovu dostal prostor jeho syn, rapper Corey Parker.

A přece zde pár odlišností nacházíme: v jeho studiové a koncertní sestavě se objevují někdejší spoluhráči funkového maskota George Clintona, jmenovitě basák Rodney „Skeet“ Curtis a trombónista Greg Boyer. Parkerův sound už sice neokrášlují hvězdy formátu Prince (ten spolupráci odmítl z důvodu velkého zaneprázdnění), ve dvou věcech však uslyšíte jeho dlouholetou obdivovatelku a zdatnou sparringspartnerku Candy Dulfer.

Album, které vznikalo částečně v německém Bonnu a americkém Minneapolis, nepřekvapí dynamickým a čitelným zvukem. Řekl bych, že na těchto tradičních přednostech Maceových posledních počinů mají spíš než studioví alchymisté lví zásluhu dokonale sehraní muzikanti, podřizující své dovednosti šéfově taktovce.

I když to tak na čtyřhodinových, energií tryskajících koncertech nevypadá, po poslechu tohoto cédéčka vás napadne, jestli ten věčně vitální Parker už přece jen trochu nestárne. (Jistě, se šesti křížky na krku by většina ostatních dávno pověsila svůj instrument na hřebík, avšak Macea, který chytil druhý dech teprve před deseti lety, mezi důchodce počítat nelze). Nemyslím, že by snad postrádal fyzičku, vždyť jeho sólování např. v nejpřesvědčivějším kusu Off The Hook nebo v instrumentálce Those Girls je setsakra náročné. Mluvím o stylovém odklonu – místo drtivého moderního funku teď častěji sklouzává k rhytm’n’blues (Come By And See) nebo jazzovým standardům (Lady Luck). Ale třeba je to jen o momentálním rozpoložení nebo si chtěl od nesmlouvavých synkopových úderů na chvíli odpočinout. I tak je to pořád ten starý známý Mr. Sax machine.

Jarda Hudec

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím