Prouza opět s Priessnitz!

Vydáno 06.12.2007 | autor: redakce

Kapely Prouza a Priessnitz, jejichž společné koncerty byly bezmála kultovní, se rozhodly zahrát si zase jednou společně. Poslechnout si je byl Filip Macháček.

Prouza opět s Priessnitz! Prouza opět s Priessnitz!

PRIESSNITZ, PROUZA

3.12., LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA

Tiché dostaveníčko po letech.

Spojení Prouzy s Priessnitz není žádnou novinkou. Začátkem 90. let tyhle dvě party se společným programem křižovaly republiku a pamětníci mi potvrdí, že to tehdy v zasmrádlém rybníčku tuzemské pop music byla pořádná událost. Obě kapely rázem chytly punc kultovnosti a byla jim předvídána velká budoucnost. Jenže ejhle.



Po vydání druhé řadové desky Ve dne v noci se Prouza ze scény vytratila tak dokonale, že když se po mnoha letech rozhodla „v tichosti“ vrátit, její původní členové se nedokázali najít. Signifikantní zpěvák Tomáš Hampel to dotáhl do dokonalosti tím, že dnes vlastně nikdo neví, kde a zda vůbec ještě je. Když jsem se před časem dozvěděl, že to poslední mohykán Vláďa Franek opět dává dohromady a po 15. letech chystá desku, měl jsem pocit, jako by mi vraceli ztracenou hračku. Pravda, prvotní nadšení lehce opadlo, když jsem se dozvěděl, že to bude vlastně spíš než comeback kapely návrat Vládi, ale první éterem prohnané kousky z nové desky mě v celku saturovaly. S potěšením jsem tedy zavětřil po letech první pražské vystoupení Prouzy spojené s křtem nového alba V tichosti a s vystoupením pokrevních bratří Priessnitz.


Prvním překvapením byl projev nového zpěváka Karla Maříka, který nebyl naživo vůbec vzdálený typickému zpěvu Tomáše Hampela. Já osobně s tím problém nemám a pevně doufám, že ho nemá ani Karel Mařík, přestože mu bude jistě mnohokrát předhozeno, že Hampela imituje. Typický zpěv k Prouze prostě patří stejně tak, jako typický zvuk kytary Franeka. Ostatně jeho rukopis je na nových skladbách více než zřetelný. Pořád jsou to pěkně divné písničky s přidanou hodnotou v podobě daru uhranout. Naživo byly zahrány snad ještě syrověji. Pro mě tuzemský, koncertní comeback roku okořeněný klasickým předvánočním vystoupením mých oblíbených Priessnitz.

Podotýkám, že patřím mezi jejich nekritické příznivce, takže po hudební stránce ode mě žádné minus nečekejte. Objektivně vzato mě ale trochu dopálili tím, jak impotentní na změnu playlistu poslední dobou jsou. Pevně doufám, že někdo jen zapomněl z pódia strhnout ten březnový z téhož místa. Možná jsem ale jen bláhově čekal, že Mikuláš přijde o dva dny dříve. Chápu, že spolu asi netráví večery oprašováním staršího repertoáru, ale takhle to pro mě prostě byla trošku nuda. Ale těším se na shledanou.

text Filip Macháček foto archiv Prouzy

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím