Wohnout, Waltari a Lenka Dusilová Na Folimance

WOHNOUT, LENKA DUSILOVÁ A WALTARI
14.12. FOLIMANKA, PRAHA

Česko-finské splynutí duší.

Co si má člověk počít, když se stmívá už ve čtyři, tělo ohlodávají sibiřské mrazy a není jasné co s pátečním večerem? Jedině skočit pod Nuselák.
Ó nikoliv, neskončil jsem jako rozpláclá mršina na dálnici. Pod Nuselským mostem, v hale Na Folimance, hrály tento pátek tři pozoruhodné hudební úkazy – finští Waltari, Lenka Dusilová a Wohnout!



Pražským koncertem uzavírali čtyřdenní společné turné (plynule navazující na turné Ahoj dědo) po zejména moravské části České republiky (Ostrava, Brno, Zlín).
Jak se vlastně daly tyhle zlobivé děti dohromady? Minulý rok natočily skladbu Činely, kterou společně odehrály v Průmyslovém paláci během vystoupení Wohnoutů. Právě z tohoto koncertu vznikl audio a vizuální záznam jménem Ahoj Dědo, aneb co tebe čeká, nás zatím nečeká. Obě placky Wohnout (živé CD a DVD) byly na symbiotickém koncertu 14.12. pokřtěny.



Ač jsem byl na místě včas, vypadalo to, že se do Folimanky, této odporné soc-realistické budovy, nikdy nedostanu. Celý její obvod obepínal had podupávajících zmrzlíků, které ochranka v uzounkém vchodu nemilosrdně šacovala. Asi hrozilo, že s sebou budou mít zbraň, nebo hůř, vlastní flašku pálenky. Než sportovní hala spolkla posledního na kost promrzlého ubožáka, stačil jsem si v protějším pajzlu v klidu vypít celé pivo.



Díky této prodlevě jsem zcela propásl předkapelu Medvěd 009 a nejsem proto schopen pravdivě o jejím výkonu reportovat, omluva. Když jsem dospěl do sálu, běhal už zpěvák Kärtsy Hatakka po pódiu. Zpod girlandy typicky rozvrkočených fialových vlasů poulil na publikum extaticky oči, jakoby se ho snažil zhypnotizovat. Mezi písničkami zdůrazňoval roztomilou angličtinou s rastafariánsky znějícím akcentem, že není ani pondělí ani úterý, nýbrž pátek, a proto se bude pařit.

A pařilo se. Waltari byli evidentně v dobrém rozmaru a nebáli se udeřit do strun. Obecenstvo si plnými hrstmi nabíralo pozitivní sílu, která z Waltari sršela a nadšeně pohopsávalo. Příchod Lenky Dusilové atmosféru příjemně zklidnil. Její projev byl nejen suvérenní, ale také v naprostém souladu s hlasem šášy Kärtsyho, skoro se zdálo, že spolu vystupují odjakživa.


Po přestávce přihartusili na stage Wohnout. Homolové použili k roztrsání publika klasickou pyrotechniku. Podávala se vydatná porce potrhlosti a nespoutané energie. Lidi dostali přesně to, pro co si do Folimanky přišli, a výborně se bavili. K závěru s k Wohnoutům přidala Dusilka a později i Waltari. Křtem byl dýchánek česko-finského přátelství uzavřen. Byl to večer, který se velmi vydařil a nejen mně přišel v hnusném prosincovém rozplizlu náramně vhod.

Text Petr Kořínek foto Tomáš Martinek