METALLICA - S & M

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

JE TO SÍLA, a» už se na současné aktivity kolosu jménem METALLICA díváte jakkoli. Je to prostě síla. Všechno klaplo nadmíru. Téměř stočlenný ansámbl sanfranciské filharmonie pod dirigentskou taktovkou Michaela Kamena to o minulém dubnu rozpálil s kapelou naprosto dech beroucím způsobem. Výsledkem je symbiont orchestrace a tvrdého rocku, jakási symbolická tečka za stoletím, kdy bylo všechno možné, ale jen málo z toho se povedlo.Uzavření kruhu, jehož první půloblouk vyrýsovali před třiceti lety Deep Purple, se tedy děje s nonšalancí hodnou mistrů všech svých četných oborů, ona grácie však bohudíky nestírá z takto servírovaného hybridu patinu mladické dravosti a...ehm, metalovosti. Metallica mnohé překvapí, třeba jen tím, že toto album bude znít některým uším paradoxně tvrději a hutněji než poslední studiové opusy. Samozřejmě, je to dáno playlistem typu all-stars, ale to je logické. Vedle klasických a léty prověřených lahůdek z prvních "pravověrných" alb, jako Master Of Puppets, For Whom The Bell Tolls, One, Battery, The Thing That Should Not Be či strhujícího instrumentálu The Call Of Ktulu (ten, nepočítáme-li úvodní orchestrální entré od Ennia Morriconeho, celou kolekci překvapivě zahajuje), tu samozřejmě nechybí perly z "černého" alba, pár nejvýraznějších kousků z posledních studiovek a dokonce dvě zbrusu nové kompozice - No Leaf Clover a Human. Souhra je znamenitá, orchestrace nepřebíjí hutné srdce skladeb, ale obtéká je zlatistým příkrovem majestátnosti, performance kupříkladu One či Master Of Puppets katapultuje obě skladby opravdu do jiné dimenze. A nejen ty. Znamenitý zvuk, obě tělesa v precizní formě. K tomu titánské napětí v natřískaném Berkeley Theatre, možná jsme opravdu svědky dalšího z mezníků live záznamů.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím