WALK CHOC ICE - Rejdit

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

KDYKOLI JSEM v uplynulých letech zhlédl koncertní set WALK CHOC ICE, vždycky mě udivilo, jak úžasný potenciál tahle parta skrývá a jak se jí ho nedaří zúročit ve studiových podmínkách. Debutové album Keep Smiling, dokumentující její prvotní ryčně crossoverovou tvář, to odskákalo nejen díky mizerné distribuci vydavatelské pidifirmičky, ale také díky nepovedenému zvuku. Svým slabým stínem ovšem skupina zůstala i na následující bezejmenné nahrávce, na níž už akcentovala zpěvnější, popovější směr - navzdory producentskému dohledu Ivana Krale se prostě nepodařilo vytvořit silný a funkční celek. Tohle všechno ale nyní může být zapomenuto. Třetí zápis do diskografie je konečně vyveden jistou a zároveň mimořádně lehkou rukou. Novinka Rejdit je vlastně takový reparát z už zmíněné poslední desky. Walk Choc Ice zacelili černé díry, jimiž v minulosti unikal nezbytný tlak, a zvýšili energetickou hodnotu jednotlivých skladeb. Teď už suverénně mění nálady i tempa, bez křeče ve tvářích vysází nejen vkusné poprockové písničky, ale také podstatně výbušnější kusy, a» už jim dominuje rapový vokál a funkující spodek nebo hutný, víceméně metalový riff. Výrazné a chytlavé popěvky, které jsou pro kapelu v poslední době typické, samozřejmě nechybějí, ale tentokrát jsou zasazeny do mnohem adekvátnějšího prostředí. Výsledek je zničující. Než se člověk stačí otřepat z jedné dobře mířené rány, už je tady další, celek přitom působí nadupaně a nenuceně. Slabá místa se hledají těžko. Jako vysloveně zbytečné se jeví snad jen použití modulovaného vokálu v Normal Day. Pomocí obdobného triku před časem Cher úspěšně prodala jinak nanicovatou dupárnu, ovšem Walk Choc Ice na podobné finty spoléhat nemusí. Jejich poctivý, mile připoplý bigbít, který nepostrádá muzikantský grunt, rozhodně nestojí jen na pootočení několika čudlíků a to je jen dobře.

WALK CHOC ICE - Rejdit