Ať už zpěvák Erlend Øye zpíval na hitech Röyksopp, Dntel nebo Safety Scissors či vydal úspěšné sólové album v duchu klubové elektroniky, výsledek byl vždy výborný. Jeho nejnovější projekt - kapela The Whitest Boy Alive je zhmotněním Erlendova přání hrát přímočarý pop-rock bez zbytečných zvukových ozdob.
Čtyřčlenná kapela se ubírá směrem indie popu s výraznou rytmikou. Název kapely je třeba brát s nadhledem, Erlend a spol. se svojí hudbou vychází z bělošského funku kapel ze začátku 80. let jako byli Talking Heads nebo Josef K. V sestavě Erlend Øye – kytara a zpěv, Marcin öz – basa, Sebastian Maschat – bicí a Daniel Nentwig – klávesy natočili za pár dní v berlínském klubu Cafe Moskau album Dreams.
Jako kdyby se do nahrávky promítla střídmost úmyslně udržovaného soc-realistického interiéru klubu, The Whitest Boy Alive nahráli minimalistický rock vysvlečený ze všech přídavných efektů. Absence aranží obnažuje upřímnost a křehkost písní, jimž vévodí unikátní hlas Erlenda Øye. Umí být zasněný, letargický, zranitelný, jindy je odměřený a přesto dokáže vybudovat intimní spřízněnost s posluchačem.
Často se zdá jako kdyby ani nezpíval, jen nenuceně přednáší texty a mezi slovy nechává volně plynout čas. Písně o rozbitých vztazích jsou plné melancholie, nicméně zároveň mají sílu povzbudit jako třeba
Don't Give. Vzkaz The Whitest Boy Alive k návštěvníkům jejich koncertů je velmi jednoduchý:
„Hrajeme naši hudbu na živo. Zpívejte s námi, jestli znáte texty.“
Whitest Boy Alive v Akropoli
