Američtí rockgrassoví bardi Hayseed Dixie vydávají sedmé album, nazvané No Covers, bezezbytku naplněné novým materiálem. Termín „nový materiál“ tentokrát znamená, že všechny písně jsou autorské, a stejně tak, že něco takového jste dosud neslyšeli. Upřímně... slyšeli jste vůbec někdy něco, co by znělo jako album od Hayseed Dixie? Sedmnáct let cestování po světě (17 zemí, 612 koncertů – z toho 234 ve Velké Británii jen za poslední tři roky) znamená, že před sebou máme jednu z nejpracovitějších kapel v Evropě.
Tento přístup v sobě však nese i osobitý náhled na hudbu. Díky hraní na všech možných evropských festivalech, ať už malých nebo velkých, a díky okukování všech těch kapel s elektrickými kytarami a bicí soupravou, se chlapci z Hayseed Dixie rozhodli, že něco z této instrumentace použijí ve své hudbě. Zpěvák kapely Barley Scotch k tomu říká,
„Chtěli jsme to hlavně pořádně vytmavit všem těm, kdo označili Boba Dylana za Jidáše.” Půlka skladeb je tak hrána čistě akusticky, druhá polovina má plně elektrický náboj. Rockgrass, hudební žánr, který stvořili Hayseed Dixie, tak přišel na svět.
I texty by mohly překvapit ty, kteří Hayseed Dixie v minulosti odepsali jako bezuzdnou frašku. První píseň, nazvaná
Bouncing Betty Boogie, by tak mohla vyprávět o holce, která to v jednom baru trochu rozjela, stejně jako o tom, co se stane, když necháte tančit nášlapnou minu. Dalo by se říci, že toto album ponese korouhev nového stylu v soudobém písničkářství, ale takové rozhodnutí přenecháme historii samé. My všichni, co teď žijeme, budeme tou dobou už dávno mrtví, takže vám nezbude, než k tomu zaujmout vlastní postoj.
www.myspace.com/hsdx
Hayseed Dixie v Paláci Akropolis
