V roce 2005 se vynořila kapela, která natočila první desku, posbírala za ni všechny možné ceny pro vítěze, otevřela české brány emo-rocku a na cestě k druhému albu se musela vypořádat s více protivenstvími, než by jí bývalo bylo milé. "
Toužili jsme po úspěchu, ale nedovedli jsme si představit, co všechno obnáší. Dopředu nás táhlo nadšení, zpátky ale únava materiálu," shrnuje bubeník
Rae loňský „zdravotní stav“
Clou.
"
Neměli jsme nápady na nové písničky, dokola jsme řešili, jak být profíci přes den v práci a večer na pódiu. A pak to basák Bugsy vzdal. Ze dne na den. Hned druhý den jsme měli koncert, před sebou pětadvacet festivalových hraní. Mysleli jsme si, že je to konec kapely. Ale na tom prvním koncertě bez Bugsyho, který jsme z nouze odehráli ve třech jako akustický set, jsme si uvědomili, že chceme jít jako kapela dál, že nás to nepoloží."
Původně jen na skok přijali baskytaristu
Štěpána Farkaše. Odjel s
Clou festivaly – a Štěpán zůstal. "
Jsem rád, že náš manažer Robert dostal nápad oslovit Štěpána. S ním jsou Clou jednoznačně lepší než dřív." Naplno se taky rozběhla práce na novém albu, které začalo vznikat už v únoru loňského roku, ale právě kvůli výše zmíněnému šla práce zpočátku pomalu a křečovitě.
"
Teprve na podzim jsme začali naplno zkoušet. Ze zkušebny jsme buď odcházeli dokonale vyšťavení, anebo jako králové. V prosinci jsme měli už sedmnáct nových písniček. S invencí je to jako s autem v mírném kopečku – roztlačování jde nejdřív ztuha, ale když se ti to povede, pak už auto jede skoro samo," říká
Rae.
Clou podpoří Good Charlotte
