LUCIE - Slunečnice

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

JE ZAJÍMAVÉ, že dosavadní počiny LUCIE lze - by» s určitou dávkou zjednodušení - seřadit do úhledných dvojic. In The Sky jistě navazovalo na bezejmenný debut, Pohyby v sobě zase měly leccos z alba Černý kočky mokrý žáby, včetně nepoužitých přebytků. Stejně tak lze spojit rovněž aktuální novinku s předchozí veleúspěšnou řadovkou Větší než malé množství lásky. Paralelu je přitom možno vidět zejména v tom, že Lucie spíš než na rockovou energii znovu sází na bohatě proaranžovaný, mnohovrstevný zvuk. Ten při prvním poslechu příliš nemaskuje případný hitový potenciál té které písně, ale stejně lze postupem času objevovat leccos nového. Našla by se samozřejmě ještě jedna souvislost, totiž že Lucie alespoň ve sférách té masově přijatelnější popmusic znovu předstihla veškerou konkurenci, ovšem to se jí vlastně dařilo téměř pokaždé. Jak už bylo naznačeno, barvitost je zřejmě nejvýznačnější vlastností celé kolekce. Výrazněji se tentokrát kořenilo dechovými nástroji (Ona ví, Karibi), dojde na studiové kouzlení s efekty (jen namátkou Hvězda, Slunečnice) i na rockově nabroušené riffy (Karibi, Mohu tě jenom milovat). Píseň Noc je téměř šanson, vůbec nejdravější Karibi se zase žene kupředu s bezmála punkovým nadšením. V ní mimochodem vidím asi jedinou výraznější slabinu desky. Mládkův text o tom, že na Haiti běhají děvčata hambatá, zatímco na Kubě to mají zakázané, je sice vtipný, ale pokud ho zpívá David Koller, kouzlo se vytrácí. Jinak je ovšem fascinující sledovat, jak v některých dalších skladbách sedí doslova každý detail. Třeba v písničce Veverka členité aranžmá dokonale opisuje strukturu textu a to včetně povrchního, kolovrátkového motivu kláves v příslušné pasáži. Slunečnice je bezpochyby chytrá a přitom srozumitelná deska. Možná neobsahuje tak výrazný předvánoční trhák, jako byl svého času Medvídek, ale to bych jako negativum zrovna nevnímal. Vysoko nastavená la»ka se znovu ani nezachvěla.

LUCIE - Slunečnice LUCIE - Slunečnice

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít