AMON TOBIN
PRAHA, DIVADLO ARCHA, 25. 4.
Bylo to krásné a nebylo toho dost.
Pokud člověk během koncertu méně známé kapely zapomene, že na její koncert přišel čekat na hlavní hvězdu večera, je to asi dobře - a ve společnosti berlínského kvarteta Lychee Lassi jsem se nemusel v podstatě vůbec snažit. Veselí muži ve slušivých bílých oblecích předvedli zajímavou zvukovou směs, ve které nechyběly zvukové experimenty (bubeník "hrál" jednu píseň řetězem), vybroušené DJské prostocviky ani poctivý rachot.
Amon Tobin začal svůj set v mírně volnějším tempu, nicméně už v první polovině koncertu chvílemi přecházely dunivé a hutné skladby v rozstříštěný breakbeatový chaos. Ke konci hlavní části, během níž zazněly kousky jako
Esther's,
Big Furry Head nebo
Foley Room, se dostal na řadu hodně hektický blok, který předznamenal, co mělo přijít po závěrečné
Killer's Vanilla a urputném potlesku - slavnou
4 Ton Mantis, kterou Tobin přídavky otevřel, totiž následovalo několik tracků v doslova infarktovém tempu, což závěru propůjčilo naprosto triumfální a extatickou atmosféru.
Italský DJ Okapi, jemuž připadla velmi vděčná role na tento masakr navázat, zvládnul alespoň neurazit - což, pravda, za podobných okolností není nijak zlé. Zároveň ale bolestně připomínal, že toho skromně působícího pána v kšiltovce, který mu svým vystoupením tak zavařil, se za necelé dvě hodiny prostě nabažit nedalo.
text Lukáš Vychopeň foto archiv Amona Tobina