Májová várka CD recenzí!

SEVENDUST HOPE & SORROW Asylum Records 11 trax / 49:44

Tahle banda z Georgie se soustředí především na americký
trh, a to je z pohledu evropského fanouška kvalitního
metalu trochu škoda. Čtveřice Sevendust, která
dokáže proniknout i do žebříčku Billboard 200, totiž
nabízí celkem zajímavou muziku pro fanoušky kapel typu
P.O.D. či Adema. Trumfem je zpěvák Lajon
Witherspoon a schopnost nepohřbít pod nánosem hluku
solidní melodii.
(rj)

DONOTS COMA CHAMELEON Solitary Man / Cure Pink 12 trax / 36:47

Kapely stárnou a mnohé z nich s přibývajícími lety trochu
měknou. Týká se to také německých punkrockerů
Donots, přestože při svém pražském vystoupení dokázali,
že umí oslovit i publikum, kterému na baru ještě
nenalejou. Svou říznou kytarou muziku tihle komunikativní
kluci z Münsteru mastí už patnáct let a je jen věcí
názoru, zda je tak úplně na škodu občasné zvolnění,
jaké předvádějí na své novince.
(rj)

AVISHAI COHEN TRIO GENTLY DISTURBED Razdaz / Panther 11 trax / 56:46

Jazzový výlet pro fajnšmekry a posluchače, kteří v hudbě
rádi hledají a jsou lační po experimentech.
Izraelsko-americké trio (basa, bicí, klávesy) při svých vystoupeních
v Česku několikrát ukázalo, co všechno lze
skrze komorní instrumentální muziku vyčarovat. Hra
party kolem basisty Cohena, někdejšího spoluhráče
Chicka Corey, je pozdravem ze světa pozoruhodné improvizace.
(rj)

YAEL NAIM & DAVID DONATIEN YAEL NAIM Tôt ou tard/ Warner Music 13 trax / 51:86

To je přece Norah Jones, jen zpívá hebrejsky! Yael je jí
jen podobná jak barvou hlasu, tak zjevem. V rodné
Francii se jí daří výborně. Asi tam neznají Noru ani její
americkou kolegyni Corinne Bailey Rae. Yael totiž obě
nikoli vykrádá, ale přímo rabuje. Že boduje ve Francii,
se dá ještě pochopit, co hlava nebere, je úspěch, který
sklízí v USA. Když totiž její (dostatečně unylou) píseň
New Soul použila jistá ovocnářská firma k znělce reklamy
na údajně nejtenčí laptop na planetě, raketově se
ocitla v top ten Billboardu…
(pk)

JES INTO THE DAWN Black Hole / Cure Pink 12 trax / 55:65

Nejdřív jsem si myslel že je to atmosférická hudba někam
do čajovny k šálku jasmínového nápoje. Tahle deska
je ale víceúčelová. Může zkrátit cestu výtahem či
zpříjemnit posezení na nějaké mramorem vykládané
hotelové toaletě. Atmosféru vytváří rafinovaný syntetizátor,
plakání zvonečků, rozechvělé zpívání kytar. A (!)
-takhle nějak asi zní ozón, nebo napařovací žehlička?
A co je tohle? Už vím! Pod hladinou oceánu se páří
párek delfínů… Scenérií prostupuje hlas Jes, éterické
blondýny, která ví jaké to je, když to bolí tam někde
hluboko v hrudníčku…
(pk)

THEE MERRY WIDOWS THE DEVIL’S OUTLAWS People Like You / Maximum Underground 12 trax / 36:32

Americká formace „veselých vdov“ žije víc ze zajímavosti
jaksi an sich, než své tvorby: psychobilly militantně
obscénních dam, z nichž jedna si říká bordelově Eva
von Slut a jiná zase hororově Nikki Nightbreed, je i na
daný styl až příliš garážově jednoduché, ve své rytmické
monotónní nenáročnosti témìř diletantské. Desku
nelze brát moc vážně, snad to dámy ani nečekají, jen
jako bizarnost na hraně parodie.
(rl)

ELBOW THE SELDOM SEEN KID Polydor / Universal 11 trax / 54:40

K desátému výročí existence si dali tito
alt/prog/symf/dream... rockoví Manchesteřané parádní
dárek: citlivé, radostné, vyváženě pestré, promyšlené
album, lavírující mezi Coldplay, Sigur Rós, ale smyslně
hnětoucí i popovou melodiku. Bledne před ním kdekterá
mainstreamová ostrovní rychlokvaška fedrovaná
reklamou, a proto je mainstreamová média pochopitelně
ignorují, což je vlastně dobře. Je jich pro ně škoda.
(rl)

DUFFY ROCKFERRY Polydor / Universal 10 trax / 37:51

Je zjevné, z jakých potřeb se zrodila tato velšská senzace:
svìt potřebuje víc a víc Amy Winehouse, než se
tento model oposlouchá. Jenže moudrý tým kolem ní,
beze strachu z vidiny krematoria, buduje Duffy kariéru
s vidinou trvalosti. Zatím vysoustružili výtečné bílé soulové
album, které náladou, ale i zvukově, skutečně zavádí
posluchače do 60. let, kdy kralovala třeba taková
Dusty Springfield...
(rl)

BLACK FRANCIS S V N F NG RS Cooking Vinyl / Panther 7 trax / 20:19

Franta Černý je tentokrát sedmiprstý, jak lze dešifrovat
titul jeho minialba, co je však podstatnější – je zpět
v kůži Blacka Francise. A kupodivu není to jen formální
proměna. Jako by ho pixieský pseudonym nakopával
k vyšším metám, je tu s divokým, poťouchle provokativním,
chytrým hudebním materiálem, jaký dělá čest
jeho jménu a po jakém Frank Black může jen slintat.
Sedm tracků, dvacet minut... Dobrého pomálu.
(rl)