Nova Rock: reportáž z festivalu, vol. 2

Poslední festivalový den nakousli Vanilla Sky, kteří sice nepředvedli nějak strhující show, ale dobře nás po ránu nastartovali – zvlášť coverem známého songu Umbrella, při kterém se přidala většina publika. O zaručené probuzení se postarali Jaguar Love. Šílenost jejich hudby dokonale doplňoval zpěvák Johnny Whitney, který zpěvem a svou vizáží připomínal desetiletého uječeného chlapečka. Rozhodně ale předvedli zábavnou a originální set, který se jen tak nevidí.

O hodinu později se na menší stage představili Enter Shikari z Anglie. Jejich elektronikou ozvláštněný hardcore upoutal pozornost většiny lidí v publiku. A to nejen svým repertoárem, ale i způsobem, jakým zaplňovali mezery jedntlivými songy, kdy na sebe strhávali pozornost permanentním poskakováním po pódiu. Jen bubeník občas kazil dojem nenásilné komunikace s fanoušky, když se snažil za každou cenu upoutat pozornost akrobacií na konstrukci scény a skákáním na všechno možné.


Další na řadě byli američtí punks Anti-Flag. Namluvili toho pomalu víc, než zahráli. Zpěvák si zřejmě neuvědomil, že je v Evropě a nudil neustále opakujícími se výlevy proti vládě, válkám a terorismu. Nebýt těchto únavných vsuvek, byl by koncert o hodně plynulejší... Oproti tomu Rise Against dokázali rozproudit krev všem punkrockovým nadšencům a bez zbytečných řečí odehráli hodinový koncert s bezchybným zvukem.

Poslední skupina, kterou jsme viděly na menší stagei, byli Velšané Bullet For My Valentine. Po dobu vystoupení se snad ani nepohnuli z místa, při čemž si připadali jak největší hvězdy večera. Kupodivu ale měli relativně oddané publikum. Do zcela jiného světa nás zavedl zpěvák Brandon Boyd se svými Incubus. Fanoušky si dokonale podmanili už při prvních tónech songu Just a Phase. Na playlistu nesměli chybět songy jako Nice To Know You, Circles, Are You In a další. Celé vystoupení trvalo hodinu a půl, za kterou stihli omámit snad všechny přítomné a jen těžko se dalo uvěřit, že je už konec.


Pauza na přestavbu pódia po Incubus se protáhla o víc jak hodinu. Lidé mačkající se v předních řadách bojovali o nejlepší místo, zatímco na světelné tabuli nás lákal nápis Next Act: Rage Against the Machine. To nejlepší na závěr! Po dvacetiminutovém vyvolávání konečně vrhli na pódium a během chvilky proměnili usínající dav v jeden velký sbor tanečníků a zpěváků. RATM dali zavzpomínat na své nejlepší časya jejich show se nedá snad nic vytknout. Hráli převážně songy z 90. let a publikum nadšeně recitovalo se Zackem de la Rochou každé slovo.

Koncert Rage Against the Machine a poslední den festivalu zakončili pořadatelé bombastickým ohňostrojem. Poté už byl letošní Nova Rock definitivní minulostí a jediné, co po něm zbylo, jsou silné vzpomínky a tuny odpadu po nepořádných návštěvnících.

text Lea Dorčáková, Selina Sazdová foto Lea Dorčáková