Jezdíš rád na turné?
Turné mi dává šanci představit moji hudbu lidem v živé podobě. Rád jezdím po světě a rád se setkávám s lidmi, kteří poslouchají moje písničky. To je pro mě velká odměna.
Na co se v Praze můžeme těšit?
Zahraji moje písničky se tříčlennou skupinou, v tomto jednodušším aranžmá získají skladby novou podobu. Mám v kapele nové spoluhráče. Jsou jimi bubeník Demian Arriaga a baskytarista David Filice. Je pro mě vzrušující hrát s těmito dvěma novými muzikanty. Protože je moje hudba pro ně nová, je pro mě inspirující hrát ji tak, jak jsem ji dříve nehrál.
Jak bys řekl, že se změnila tvoje muzika za posledních deset let?
Nemůžu říct, jak se změnila. Nemám čas, zájem, nebo přání přemýšlet, co jsem dělal včera a porovnávat s tím, co dělám dnes. Je to nepřetržitý proces až do konce. Až do dne kdy skončíš. Toto srovnávání je pro mě nesmyslné a bezvýznamné. Je to plýtvání energií. Věřím, že energie může být zachovaná pro smysluplnější účel. V mém případě se jedná o skládání a nahrávání nové hudby. Nebo jednoduše dělat něco nového, co jsem ještě nikdy nedělal, co mi může něco dát.
Loni v létě jsi vydal první oficiální živé CD Live in Sao Paulo. Proč z brazilského klubu?
Byl to skvělý koncert, který jsme odehráli v Sao Paulo a měli jsme vhodnou příležitost mít s sebou kamery a počítač s Pro Tools, takže jsme měli možnost všechno dobře nahrát. Dopadlo to dobře.
Na CD a DVD nejsou shodné skladby, proč?
Každý z nosičů obsahuje částečně jiné skladby a některé jsou na obou nosičích. Jedním z důvodů je omezené místo na CD disku. CD a DVD tak tvoří kompletní koncert.
Delší dobu hraješ na aparaturu Cornford. Na DVD je ale možno vidět zesilovač Marshall. Jak je pro tebe důležité, přes co hraješ?
Zesilovač, na který hraju na tomto koncertu, je Marshall JCM 800. Bylo to z důvodu, že nebyla možnost dopravit do Brazílie Cornford a bylo nereálné pro mě ho přivést nebo poslat. Takže jsem použil JCM 800, na které jsem odehrál celé turné. Je to konec konců léty prověřený dobrý zesilovač. Neměl bych to říkat, protože mě firma Cornford bude chtít pravděpodobně zabít. Ale zní mí to pořád stejně. Tyto zesilovače nejsou jako digitální, které znějí stále stejně bez ohledu na to, kdo na ně hraje, proto je můj zvuk stále podobný, ať hraju na co chci.
Čeští fanoušci měli možnost vidět tvůj koncert 18. března 2008 v pražském klubu Retro Music Hall. Hrál jsi v Praze poprvé?
Ano, v České republice jsem do té doby nehrál.
Fanoušci ještě dlouho po tom tvůj koncert nemohli zapomenout, Euforie trvala ještě dlouho po tvém vystoupení, české noviny, časopisy i internetové portály publikovaly mnoho pozitivních reakcí... jak vzpomínáš na ten koncert?
Byl to skvělý koncert – nyní se vracím na stejné místo, kde 9. února odehraji koncert v rámci svého aktuálního turné.
Mnoho lidí přichází na tvé koncerty jako na virtuozního kytaristu. Ty jsi ale také dobrý zpěvák a na tvých nahrávkách také hraješ na klávesy, na bicí, na baskytaru... Když nahráváš ve studiu, preferuješ přínos druhých spoluhráčů, nebo si radši nahraješ písničky sám?
Záleží na tom jak kdy. Jako například aranžmá, co budou hrát bicí, baskytara, to všechno dělám sám, protože to mám v hlavě a je to součástí skladby. Takže to je moje práce. Udělal jsem nahrávky, kde jsem současně zvukařem, a míchal jsem je. Na posledním CD Go Faster jsem skončil u míchání. Pak přijel Lole Diro, nastavil všechno potřebné, ale pak nemohl zůstat celou dobu u nahrávání, a tak jsem většinu této činnosti udělal já bez něj. Nijak to nevyzdvihuji, někdy uvádím jména na obal, ale většinu mých nahrávkách jsem míchal sám. Na některých se podílel Alex Todorov Ale je příjemné někoho u toho mít. Jsem rád, když je tam někdo, kdo mačká knoflíky a dělá všechnu tuto práci, je to snadnější. Ale například v čase, kdy dělám zpěvy... Někdy se můžu rozhodnout zpívat ve zvláštní dobu, protože mám najednou pro zpěv inspiraci... A tak nemohu volat někoho na poslední chvíli, aby mi přišel nastavit mikrofon, mix, atd. Znám signálový řetězec a rozumím všem těmto věcem, jak pracují. Vlastně když jsem byl ještě dítě, než jsem se rozhodl dělat naplno muziku, byl jsem docela blázen do elektroniky a chodíval jsem často do obchodu s elektronikou kupoval schemata, vyráběl jsem rádia a pohybové senzory a všechny tyto bláznivé věci. To byla zvláštní křižovatka, mohl jsem jít na univerzitu a stát se inženýrem, nebo hrát na kytaru. Nakonec jsem se rozhodl proto být muzikantem. Ale protože mám tyto základy, rozumím tomu, jak tyto věci pracují a dovedu si i něco opravit.
Byl jsem ještě malý, když členové rodiny řekli - Richie by měl brát lekce na piano. Bylo mi asi pět a tehdy jsem pořád zpíval, tancoval a zkoušel bavit moji rodinu. A měl jsem pěkně velkou rodinu. Postavil jsem se na místo, které vypadalo jako podium, byl to vlastně kus krbu. Stoupal jsem si na ten krb s výstupkem a skákal kolem a dělal jsem to dost často, že nakonec někdo řekl - dejte ho na hodiny klavíru. První věc kterou jsem měl, byl mikrofonní stojan s mikrofonem a malinký PA systém, přes který šlo zpívat. Existuje někde moje fotka, kde jsem oblečený jako rocker s dlouhou černou parukou a s bláznivým oblečením s plastikovou kytarou, mikrofonním stojanem a malými repráky. Tak to bylo docela legrační. Rád bych někde tu fotku našel. Každopádně od té doby jsem začal brát lekce piana, ale neměl jsem je vůbec rád. Nemělo takový zvuk jaký jsem chtěl, a tak jsem asi po roce s pianem skončil. Pamatuji si, že jsem byl ve výprodeji a koukal na kytaru a naléhal na mého otce, aby mi jí koupil. Dostal jsem kázání: „Podívej se, nehrál jsi na piano. Když ti tu kytaru koupím, budeš muset na ní cvičit. Řekl jse mu: „Slibuji, že budu.“ V tom stejném čase jsem velmi obdivoval kapelu KISS a pamatuji si, že jsem koukal na obrázek a držel jsem kytaru, a Gene Simmons chrlil oheň, a přemýšlel jsem - tak tohle je ten nástroj, na který chci hrát. A takhle to všechno začalo.
Na tvém Myspace se objevila nová písnička Everything Good. Čeho je součástí?
Pracuji jsem na nových skladbách a vypadá to, že se další deska bude nejzajímavější nahrávku, jakou jsem kdy udělal. V podstatě to není kytarová nahrávka, dělal jsem na tom s někým dalším, některé písničky jsou moje, jiné jsme napsali společně. Jsou v tom zapojeni další lidé – je to jako když si představíte Sam & Dave, Sly & The Family Stone and Al Green. Na nahrávce se podíleli dechaři i vokalisté, opravdu to zní dobře. Protože se nesnažíme znít jako oni, zní to jako by to mělo být nahráno dříve, v době, kdy oni dělali tuhle muziku, ale má to současný moderní sound protože ty skladby jsou nové.Takže to není, jako když se snažíme kopírovat nějakou tuto nahrávku. Je to nahrávka, kterou jsem chtěl vždycky dělat. Mohl jsem udělat takové album v minulosti, když jsem byl upsán u velké vydavatelské firmy, a já jí chtěl udělat, ale nebyl jsem na to zralý. Tak mě to nyní hodně baví a už je i hotová. Teď musím jen čekat a zvážit, co s tím udělám, musím vyřešit v první řadě věci, co mají smysl. Skládal jsem a pracoval na albu, ale nyní jedu turné... A to je vždy stresující.
Jsi velmi plodný skladatel. Kolik času strávíš ve studiu, když realizuješ novou nahrávku? Kolik hodin denně? Máš rád být úplně mimo od všedního života během toho procesu?
Nemyslím že bych byl člověk, který píše písničky celý den, protože to opravdu nedělám. Popravdě nepíšu písničku, jestliže se nenapíše sama (jestliže mě nenapadne). Jinými slovy, když přijde myšlenka a ta přichází přirozeně a vyvíjí se v písničku, pak je to skvělé. Myslím, že mnoho skladatelů si z toho dělá hlavu a sedí s myšlenkou: Napíšu písničku. A pak napíšou možná jeden kus a zkoušejí dodělat zbytek, a to je slabina kreativního procesu. Odpověď na to je postě nechat věci se dít a když nic nepřichází, nic nepsat, protože nic nemělo být napsáno. A co se stane je, že nenapíšu měsíce jedinou skladbu a potom náhodou během tří týdnů napíšu dvě až tři opravdu nosné skladby, které má smysl hrát. Je to prostě zvláštní koloběh.
zdroj: JanaMusic
Richie Kotzen nechává věci plynout
