Pussycat Dolls: reportáž z koncertu

PUSSYCAT DOLLS (SUPPORT VIKTORIA)
21.2. TESLA ARENA, PRAHA

Dlouhé nohy, krátké sukně.

The Pussycat Dolls založila v roce 1995 choreografka Robin Antin jako čistě taneční skupinu, nyní už pět let také používá přívlastek pěvecká. Hm, toho živého zpěvu v Praze zaznělo necelých padesát procent, což tak podle mého odhadu odpovídalo poměru silikonu na jevišti, ale v těchto nafintěných panenkách aby se čert nebo redaktor módní rubriky bulvárních novin vyznal. A show to svým způsobem byla obrovská, a jak jsem tak koukala, většinu z návštěvníků téměř zaplněné haly zjevně uspokojila. Bohužel, mě ne. Možná proto, že jsem po poslechu v rámci žánru ne tak špatné nahrávky Doll Domination čekala trochu více muziky. Ale o hudbě tohle převlékací show s množstvím efektů prostě není a moc nechápu, proč k tomu musela být na jevišti dvojice bubeníků.


Opravdu nejsem zatrpklá stará panna a nemám nic proti tancujícím mladým holkám v publiku s blikajícími světelnými růžky na hlavách. Ale tak nějak necítím potřebu ječet při pohledu na pětici polonahých nablýskaných tanečnic a ani mě nějak zvlášť nerajcovala pětice tanečníků, která zjevně tráví své mládí v posilovnách. A už vůbec nevěřím pódiové šéfce kvintetu Nicole Scherzinger, když začne publikum přesvědčovat o tom, že všechny miluje. Myslím, že mě by moc ráda neměla, knedlo, zelo, vepřo by si se mnou taky nedopřála a vůbec předpokládám, že bychom si moc nepokecaly ani o chlapech. Diskutovat s ní o tom, proč do Prahy nedorazil její přítel, mistr světa formule 1 Lewis Hamilton, by se mi opravdu nechtělo.

Ale musí se nechat, že rozpálit to na pódiu umí Ashley, Nicole, Jessica, Melody a Kimberly opravdu pěkně. Už úvod byl bombastický, když se ve stylu obalu svého posledního alba Doll Domination objevila pětice vyzývavě oblečených dívek na pódiu na nablýskaných motocyklech. Hezká podívaná, pokud se divák neměl potřebu zamyslet, proč vlastně holky v promítané animaci projíždějí kolem různých památek, které následně vybuchují. Ale tohle představení vlastně nebylo určeno k přemýšlení, ale k vnímání několika smysly, nejméně však sluchu. Vizuální hody nabízely výbuchy, někdy zajímavé projekce, spoustu barevných světel, sexuální narážky, taneční čísla. Ale hudba? Na tu zapomeňte! Kdo nestihl vystoupení předskokanky, kterou byla Victoria, čerstvá držitelka hudební ceny Óčka za rok 2008 v kategorii hip hop a rhythm and blues, ten si skutečného zpěvu moc neužil. Zdálo se však, že to nikomu z osmi tisícovek přítomných nevadilo.

text Lenka Mráčková foto Tomáš Martinek

5/7 (show)
2/7 (hudba)