Jak často se odhodláte k novému CD?
CD se snažím vydat každý lichý rok na apríla, aby bylo co nejméně pravděpodobné, že se jej podaří natočit. Tuto tradici držím od druhé desky Buranissimo forte. Letošní Desperanto je v řadě čtvrtým počinem.
Každé vaše album je ovlivněné nějakým hudebním stylem. Předpokládám, že to tak bude i u Desperanta. Jaký styl vás tentokrát inspiroval?
Neřekl bych, že co CD, to jiný styl. Možná je rozdíl v aranžích, ale já nedělím muziku na styly. Je buď dobrá, nebo špatná. Nejhorší však je, když zanechá posluchače chladnými. To je, myslím, největší průser.
Má deska nějaké motto nebo "příběh", který spojuje jednotlivé písně? Myslíte monotematické album? Tam jsem se ještě nedostal. Myslím, že by každá píseň měla žít svým životem. V minulosti se něco podobného podařilo například Pink Floyd s The Wall, ale monotematická alba by spíše měli skládat na zakázku lidé, kteří komponují pro film soundtracky. Přesto se snažím, aby deska měla svou hlavičku i patičku.
Kolik obsahuje písniček a jakých? Jsou to písničky, které už posluchači znají z koncertů, nebo něco zcela nového?
Desperanto je poměrně dlouhé album, jelikož má šestašedesát minut a je na něm patnáct skladeb a pět básnických počinů, z nichž bych upozornil na pojednání o intergalaktické kosmokracii v podání Opičana Havla - to je nový básník, který na předchozích nahrávkách nedostal prostor, ale zde se prezentuje hned ve dvou básních. Co se týká nových písní, myslím, že na koncertech již hraji zhruba polovinu z nich.
Název alba je Desperanto - je to opět slovní hříčka, která evokuje desperáta, ale zároveň esperanto - mezinárodně "srozumitelnou" řeč. Nebo je to jinak?
V podstatě máte pravdu, v našem případě je desperanto jazykem mým a mně blízkých přátel, kteří navenek mohou působit jako lůzři, ve skutečnosti se ale řídí heslem: "Vědět votom, ale dělat, jako že to neni vošéfovaný." To je základní zdroj freejamu a jazzového šedogroovu.
Na CD prý budete zpívat více jazyky. Jak je to s texty - píšete si je výhradně sám bez ohledu na jazyk? V které řeči se vám zpívá nejlépe? Drtivá většina textů je tentokrát v češtině, objeví se však i jamajská angličtina, zprzněná chorvatština a spousta scattu a svahilštiny. Ta je zároveň mým nejoblíbenějším jazykem. Je nejbližší zvířecím, pudovým pocitům a já mám zvířata raději než lidi.
Na Desperantu si zazpíváte i s orchestrem Hněddé smyčce. Můžete říct o tom uskupení něco bližšího?
Pánové z Hněddých smyčců mne kontaktovali v době, kdy ještě nebyli tak opálení. Zajímalo je, za kolik by si se mnou mohli zahrát. Když jsem si poslechl jejich party, zajímalo zase mne, za kolik bych si mohl zahrát já s nimi. Takhle vzniklo naše přátelství a pouto. Hraní s Hněddáky je pro mne vždy velký svátek.
Co vás v nejbližší době čeká? Na co se těšíte?
V tom nejkratším časovém horizontu se jedná o chlazenou plzínku. Nejvíc se však těším na narození synka – čekáme jej v bubnu, promiňte, v dubnu a až povyroste, necháme mu ušít sedélko, aby mohl jezdit na našich psech k Lojzovi do hospody pro pivíčko! Inkognito.
Xavier Baumaxa vystoupí společně s Hněddáky na křtu alba 1. 4. v pražském Lucerna Music Baru.
zdroj: Sekultura