LIVE: Z Austrálie větrem zavátá romance The Paper Kites

LÙISA + THE PAPER KITES
ROCK CAFÉ, PRAHA
26. 1. 2015

Jejich první regulérní návštěva starého kontinentu, a hned do svého turné zařadili Prahu. The Paper Kites nejsou žádnou začínající kapelou, z Austrálie ovšem není nejjednodušší cestovat. Náklady na americké koncerty jsou sice vyšší, tamní trh ale nabízí mnohem větší potenciál. Co tedy řeknou na jejich hudbu lidé z České republiky?

Nejlepší klubovky zimy (I.): Přijedou folkaři The Paper Kites nebo vycházející hvězdy twenty one pilots

Značnou část opět tvořili cizinci, z pohledu do publika ovšem bylo poznat, že zejména pražskou mládež australský indie folk zajímá. Své umění nejdříve předvedla hamburská zpěvačka lùisa, kterou si na evropskou štaci The Paper Kites přizvali. Nesmělá dívka začala pozvolna s kytarou v ruce servírovat příjemný folk zabalený do moderního hávu. Často si vypomáhala loopy, živě hranými beaty a klávesovým podkresem. V momentě, kdy se ovšem rozhodla opustit strunný nástroj na úkor elektroniky, její aura mírně pohasla. Vision je příjemný singl, který ovšem s první polovinou vystoupení a celým zbytkem večera příliš nekorespendoval. Daleko lépe vyzní podobné pokusy s kompletní kapelou. Pokud bude zpěvačka nadále pokračovat ve své produkci, mohla by se časem dostat i do širšího povědomí, potenciál na to i díky příjemně zbarvenému zpěvu má.

Po milém překvapení předskakující lùisy se dostalo na The Paper Kites, u nichž byla očekávání poměrně velká. Zároveň se nabízela otázka, jak dokážou zapojit svou poslední desku, která i díky unikátnímu způsobu nahrávání během nočních hodin vyzní jinak než předešlá tvorba. Electric Indigo je povedeným startem, u nějž zamrzý jediný fakt stále nevylazeného zvuku. Reakce diváků prudce zesílily, když se rozezněla třetí skladba v setlistu, starší singl A Maker Of My Time. Do historie se vrátili také skladbou Arms, která nebyla nikdy oficiálně nahrána, jedna z mála příležitostí, jak ji slyšet, tedy byla nyní na koncertu. Píseň vyprávějící příběh rozdělené lásky zapadla to romantického setu, v němž si srdce přihlížejících párů ukradla zejména dvojice hitů Bloom a Featherstone.

Na svou poslední část se kapela opět vrátila ke své aktuální desce. Předposlední Revelator Eyes svým drivem připomněla jemné momenty The War On Drugs a po nevýrazné dvojici songů ze stejného alba se dalo publikum opět do pohybu, tentokrát v rychlejším než ploužákovém tempu. Protože australská pětice má však v merku zejména ony zamilované kousky, konec patřil baladě Too Late. Osmdesátiminutovka tak skončila v rozněžněném waltzovém rytmu, po němž by původně plánované zopakování Featherstone nefungovalo.

Lze si představit ještě silnější a emotivnější zážitek, který by si návštěvník z koncertu odnesl. Pokud vás doprovázela menší očekávání, museli jste odcházet spokojeni. Pokud jste si navíc domluvili na koncert rande, šance na úspěch jste měli veliké. The Paper Kites odehráli velmi povedenou premiéru a byla by škoda, kdyby se příště vraceli do stejně velkého prostoru. Zaslouží si jistě více.

text: Ondřej Bambas, foto: Barbora Hrdá / Fource Entertainment