Goodfellas: zpíváme jen o ženách

Vydáno 23.09.2009 | autor: redakce

Přečtěte si rozhovor s pražsko-karlovarskou formací Goodfellas. Tato pětice hraje pop-rock čistě s akustickými nástroji, míchá prvky hip-hopu, jazzu a blues a očividně si v této činnosti věří.

Goodfellas: zpíváme jen o ženách Goodfellas: zpíváme jen o ženách

Sedíme v pražském studiu Elements, proč jsme tady?
Tommy: Právě jsme tu dotočili desku a tohle prostředí je pro nás v tuhle chvíli naprosto domácí.
Gonzales: Tady se cítíme skvěle, natočili jsme tu zatím všechny nahrávky a spolupráce s producentem Honzou Horáčkem funguje dokonale.

Takže máte hotovou desku (nebo spíše EP). To ale kapele na rozjezdu asi stačit nebude. Co dál?
G: Pátého října křtíme desku v Praze v Akropoli. Přijde spousta hostů, producent Honza, autor hudby k jedné skladbě Honza Ponocný, a další překvapení. Koncert je součástí celého podzimního turné. Bude to třicet pět koncertů spolu s Model Bazaar, naší asi vůbec nejspřízněnější kapelou v Česku. Je to akustické trio. Dokonce nehrajou ani na komba, jen linkou, úplně akusticky. Na programu jsou velké kluby, kde hrávají největší kapely, ale i menší místa, kde si nás fanoušci vyžádali po internetu. Rozjeli jsme takovou kampaň, kdo nás chce slyšet, ať nám doporučí oblíbený klub nebo hospodu a my přijedeme. Měla docela překvapivou odezvu. To turné je z části poděkování těm, kdo se o naši muziku zajímají po internetu. K turné kromě desky bude i videoklip a chystáme spoustu překvapení, které postupně odtajníme.


Fungujete necelé dva roky. Za tu dobu jste určitě naskládali spoustu materiálu, nahráli demo. Co se nakonec dostane k fanouškům v podobě desky?
T: Na desce máme osm písní, takové větší EP. Bude rozmanitá náladou i zvukem. Podařilo se nad moje osobní očekávání vymyslet spoustu věcí nad rámec pro nás typické akustické kytarové hudby. Jedna skladba stojí na elektronickém loopu, pozvali jsme různé hosty, například Bradleyho Strattona z kapely Circus Praha, na didgeridoo Ondřeje Smeykala, nebo zpěvačku Terezu Nekudovou. Jednu písničku pro nás napsal Honza Ponocný.
Jamie: Absolutní prioritou oproti naší předchozí demonahrávce bylo přiblížit se koncertní dravosti. Cokoliv se dalo nahrát živě, to jsme nahráli celá kapela najednou. U některých písní to nešlo, nebo to bylo na škodu věci, ale minimálně kytary se často nahrávaly společně.

Pro svou tvorbu používáte označení power-folk, které ale dle mého soudu není výstižné. Vaše muzika je v podstatě řízný pop-rock, který by šel hrát pěkně nahlas na elektriky. Proč jste si vybrali akustické nástroje? Nebo vybraly si akustické nástroje vás?
G: Přesněji si asi nástroje vybraly nás. Je to pohodlnější, vezmeš kytaru a zahraješ si kdekoliv v parku. Tenhle styl se nám tak líbil, že jsme se nikdy nestihli zabývat elektrickými kytarami.
J: Goodfellas přesně takhle vznikli. Sešli jsme se v parku a zahráli si. Ukázalo se, že dobré písničky se dají hrát i bez elektřiny. Použít třeba klasické bicí nebo elektrické kytary, to nikdy nikoho ani nenapadlo.
G: Ba jo, napadlo! Když nám bylo čtrnáct (smích).
J: Jasně, každý někdy hrál v punkové kapele...

Jste pražská nebo karlovarská kapela? Odkud pocházíte?
T: Část kapely je z Prahy a část z Karlových Varů. Ale potkali jsme se ve Varech, na které máme všichni nějaké menší nebo větší vazby. Tam jsme hrávali v parcích a měli jsme tam i první koncerty. Na ten úplně první si vzpomínám dodnes, nehrál na něm na basu Jamie. V parcích s námi sice byl, ale tehdy seděl v publiku. Po koncertě řekl, že podruhé tak dobrý koncert z publika nevydrží. Buď bude hrát s námi, nebo už nemůže přijít.


Z Karlových Varů pochází několik kapel, které uspěly v širším měřítku. Inspirovala vás atmosféra toho města?
G: Když jsme začínali společně jammovat, bylo to období, kdy jsme podlehli kouzlu surfové kultury. Párkrát jsme i vyjeli k oceánu to zkusit a celá ta atmosféra nás uchvátila. Přes internet jsme objevili videa s hudbou Jacka Johnsona a G Lovea. Ti nás v první fázi nejvíc hudebně ovlivnili. V Karlových Varech je to dost zabité po stránce zázemí. Nejsou tam žádné kluby a kultura tam celkově upadá. Ale když chceš dělat hudbu, tak je ti to jedno. Atmosféra tam je skvělá. Na sezení v parku a jammování ideální prostředí.

Co chcete svému publiku sdělit? O čem zpíváte?
G: Já jsem trochu alergický na výraz „chtít něco říct“. Naše texty jsou mnohem víc o hře s jazykem a s rytmem, než o sdělení něčeho světoborného. Ale upřímně, nedávno jsem zjistil, že ať se snažíme vyjadřovat jakékoliv věci, vždycky jsou naše songy nakonec o ženských. Nevím proč, nebo vlastně asi tuším… (smích) Ale rozhodně s tímhle cílem texty nepíšu. Naše texty také často obsahují narážky na filmy. Na dobré filmy!

Když jsme u těch filmů, kolik mafiánů surfuje? (pozn.: Goodfellas, orig. název filmu v české distribuci známého jako Mafiáni)
G: Mafiáni asi nesurfujou. Teď jsi přesně narazil na chybný překlad názvu toho filmu. Goodfellas doslova neznamenají „mafiáni“. Jsou to dobrý společníci, skvělí parťáci, prostě parta.
J: Kapela na začátku kariéry ale možná má cosi společného s mafií. Jdeš dělat něco, co všem zvenku připadá nesmyslné a proti logice. Všechno, co máš, do kapely nacpeš a to řada lidí moc neschvaluje. V tom musí být banda za jedno, jinak se okamžitě pohádá.
T: Souvisí to spíš s tím, že v gangu na sobě všichni závisejí životem. Buď drží spolu, nebo jdou ke dnu. Hlavně jsme ale na první koncert potřebovali napsat nějaké jméno na plakát. To zase není tak netypická motivace k rychlému vymyšlení jména.


Umíte surfovat?
G: Umíme to trochu, asi jako někdo, kdo se k oceánu dostane jednou za rok (smích). Ti místní jsou fakt jiná liga, jezdí tam na surfu asi jako my na kole.

Proč v textech preferujete angličtinu?
G: Umět složit dobrý, rytmický český text je hrozně těžké. Povedlo se to u jedné české písně s názvem Žižkov. V angličtině se mně osobně staví dobrý rytmus mnohem lépe.
J: Texty v angličtině jsou pro nás přirozená věc, nebylo to žádné vědomé rozhodnutí. Skládá je hlavně Gonzales a nedovedu si představit, že by pracoval jinak. Angličtině se dost věnuje a navíc si texty nechává opravovat řadou rodilých mluvčích. Ani ti se často neshodnou v jejich výkladu a opravách.

Co když vám rádia řeknou: česká kapela zpívá anglicky, to je neprodejné, to nechceme?
J: Tak to se v českých rádiích pravděpodobně stane, ať budeme hrát cokoliv. Zatím s námi spolupracuje Radio1. To je otevřené a jazykové předsudky nemá.

Co kdyby vám někdo navrhnul, abyste písně přezpívali česky, že vás potom hrát bude?
J: Těžiště naší kapely především není v tom, aby ji hrála rádia. Může se to v nějakém menším rozměru podařit, to budeme rádi, ale hlavní cíl Goodfellas je hodně koncertovat. Hráli jsme i na vesnicích, kde jsme byli připraveni, že nás s angličtinou vypískají, a nestalo se. Přesto do budoucna rádi napíšeme větší část repertoáru česky, vůbec se tomu nebráníme.


Přicházeli jste při studiové práci o iluze?
G: To ani ne. Někdy nám samozřejmě Honza (H. Horáček – producent) zatnul tipec, protože jsme už neměli nadhled a neodhalili jsme různé neobratnosti, naopak jsme na spoustě míst měli pocit, že jsou všude hrozné chyby a přitom to znělo skvěle a autenticky. V tomhle stavu nemá smysl nic vytvářet, je lepší se jít ožrat a vyspat (smích).

A ztráta iluzí v osobní rovině vztahů v kapele?
G: My hodně jezdíme dodávkou, a obávám se, že kdo by s námi jel, myslel by si, že vůbec nejsme pohodoví a klidní, ale že jsme nabroušení nerváci. Práce v kapele se docela usnadňuje tím, že nemáme problém na sebe řvát. Zejména v uzavřeném prostředí dodávky se spousta problémů ostře vyhrotí, vznikne přestřelka, která uvolní napětí, a na koncertě už je všechno v klidu. Tady ve studiu to fungovalo stejně jako v dodávce.

Máte odvahu odtajnit své ambice, sen o největším úspěchu?
J: Já bych rád, abychom si vytvořili nějaké specifické publikum. Lidi se při dnešních technických možnostech nedají oddělovat hranicemi. Kdyby určitá subkultura, ke které třeba taky částečně patříme, objevila Goodfellas, pak bychom mohli naší hudbu úplně nenásilně rozšířit za hranice, protože ty v ní nemají žádný smysl. Kluci hodně mluví o surfařích, protože z jejich muziky jsme vzešli, ale máme blízko i k bikerům a dalším extrémistům.
G: Možná to úplně nesouvisí s konkrétní osobní ambicí, ale fakt mě štve, v jaké pozici jsou u nás kapely zpívající anglicky. Možná na to jednou doplatíme i my. Na druhou stranu bych chtěl někam vypadnout, hrát u moře, pro surfaře, v atmosféře, která v Česku moc není a přitom byla jedním z impulsů vzniku Goodfellas.
T: Na to ale v tuhle chvíli fakt nejsme připravení. Nedovedu si dneska představit uvádět koncert v angličtině. Moje sny ale míří podobným směrem, rád bych jednou vyjel hrát někam do ciziny. Otestovat naší muziku někde v úplně jiném světě.

text Peter Sládeček foto archiv
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím