Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno

Vydáno 13.11.2009 | autor: redakce

Dlouho dopředu avizovaný akustický koncert Miroslava Žbirky přilákal do Janáčkova divadla nespočet lidí. A že se rozhodně nenudili, vyčtete z reportáže Simony Bilíkové.

Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno

MEKY ŽBIRKA & METRO
28.10. JANÁČKOVO DIVADLO, BRNO

Kapacita sálu se pomalu plní a diváci jsou plni očekávání z koncertu, který zde má svoji premiéru. Světla ubývají na intenzitě a na temně modře nasvícené jeviště přichází Meky se svojí kapelou Metro. V tom se světla rozzařují a skupina vypaluje první pecku Zaznie. Slovy „Dobrý večer, sme rádi zase v Brne“ se vítá hlavní protagonista s diváky. Následují hity Denisa, V slepých uličkách a Prvá, které partička hraje ve zkrácené verzi a s nenápadnou návazností. Akordy a rytmus jsou téměř shodné a změna skladeb je více patrná až z textů.

Akustika je perfektní a panuje uvolněná atmosféra s přispěním Mekyho pohodových hitů. Zpěvák si cení prvního vystoupení v prostorách divadla a po ovacích vtipně sděluje obecenstvu „Ďakujem, som zvyknutý“. Zkrácenost předchozích songů vysvětluje tím, že je problém s časem a má moc hitů. Naopak méně známou skladbou je Čierny deň, hraný v A-mol, jak podotýká Meky. Každý song mu připomíná nějakou historku, se kterou se dělí s fanoušky. Dokazuje, že je nejen výborný hudebník, ale také showman. Prozrazuje, jak mu bratr kdysi sdělil následující: „Meky, ty raz urobiš karieru. Máš výbornú tvár pre rádio“.


V D-dur hraje Možno sa ti zdá a jinou tóninu odůvodňuje tím, že publikum v Brně si zaslouží De-luxe repertoár. Návštěvníci už nejsou pasivní a podupávají a tleskají do rytmu. Chvílemi se ozývá i pískot a kdekdo si s Mekym tiše pobrukuje. Seriál Ordinace v růžové zahradě připomíná písní v G-dur Někdy stačí dát jen dech. Meky obdivuje nádherný klavír a prozrazuje, že je zapůjčený, neboť klavírista jezdí na koncerty zásadně na motorce a klavír by už nepobral. Divákům popisuje, jak se naučil říkat Ř, když přesvědčoval hudebníka z kapely Modus, že hora Říp nezačíná písmenem Ž. Ke zpěvu (Jediná) se dostává Honza Ponocný alias Circus Ponorka. Meky s vtipem dodává: „Circus Ponorka má jednu fantastickú výhodu, pretože sa nemöže rozpadnúť.“

Zakladatel „skupiny“ na ukázku hraje jeden song a přitom šlape na různé pedály, pomocí kterých nahrává a potom opět pouští předešlé zvuky. Sklízí obrovský aplaus. Při písni Biely kvet fanoušci ožívají ještě více a zpívají samostatně několik slok. Meky je chválí za pohotovost a sklízí vytrvalý potlesk. Showman oznamuje koncertní pauzu a nevtíravě se zmiňuje o stánku s prodejem jeho nového CD ve vestibulu divadla. O půlhodinové přestávce se tak strhává obrovská lavina. Lidé se hrnou ke zmiňovanému místu a nakupují nahrávky jako diví. Ostatní návštěvníci tráví čas u barů a občerstvení má nejčastěji podobu drinku. Zároveň je možné zhlédnout výstavu Hany Babyrádové s přízviskem Haptické obrazy.


Gong oznamuje blížící se začátek druhé půlky koncertu. Lidé pomalu opět zaujímají svá místa v hledišti. Kapela dostává fanoušky do varu svižným hitem Už len 22 dní a Žbirka se zas vítá s publikem slovy "Dobrý večer ešte raz! Vidím, že dobra nálada Vás ešte neopustila". Vypaluje další pecky Múr našich lások, Len s ňou a novinku Tento song zpívá s 22letou Magdalenou Šalamounovou. Před Čo bolí, to prebolí Meky vzpomíná, jak tento song zahráli zraněnému hokejovému hráči a podotýká, že jej těší přítomnost Komety v extralize. U tohoto hitu nemůže chybět zpěvačka Martha, která zároveň roztleskává publikum. Následuje další společná věc Sněhulák a poté Martha s květinou a díky odchází. Pouze za doprovodu kláves zpívá Miro Baladu o poľných vtákov.

Ačkoliv se má jednat o akustický koncert, jsou zde housle nahrazeny elektronickým zvukem dvou keyboardů. Blíží se závěr a hlavní aktér představuje znovu členy kapely Metro. Sešli se v ní tři Honzové a hokejista Aleš s akustickou basou. "Teď bude zpívat publikum!" oznamuje zpěvák. To vůbec neprotestuje a sborem spouští pár slok z Hey Jude. Po úspěšné spolupráci s publikem se muzikanti klaní a děkují za skvělou atmosféru. Ozývá se obrovský aplaus a lidé vstávají z křesel. Kapela se vrací na pódium. "Taky úspech sme nečakali. Už nemáme nič nacvičené," žertuje Meky. Přidává píseň Atlantida a Miro v závěru ukazuje, jakou má výdrž hlasu. Diváci opět stojí a hlasitě tleskají. "Ďakujem, ste skvelí!" reaguje Meky a všichni opět odcházejí.


Znovu vypukají obrovské ovace a fanoušci povstávají. Kapela se vrací a zpěvák vzkazuje "Je to tu úplne úžasné! Doma poviem, že sme dvakrát pridávali". Někteří lidé si nesedají a během přídavku Mám rád se stojící vlní do rytmu a tleskají. Propuká ještě nadšenější halas. Opět loučení a dlouhý potlesk s pískotem. Někteří fanoušci to už balí a odcházejí v domnění, že více přídavků už nebude. Ovšem publikum je jako šílené a kapela se tak na pódium vrací již potřetí. Dojatý Meky děkuje a vzkazuje "To sme nečakali, sme zaskočeni, už nič nevieme zahráť ani spievať, ale niečo vymyslíme." Písní Let It Be definitivně končí akustický koncert a se slovy "Ďakujem vám naozaj, ste super!" kapela odchází do zákulisí.

Lidé rychle opouští sál a řadí se do fronty na avizovanou autogramiádu u stánku s CD. Asi po čtvrt hodině zpěvák přichází s jednočlenným doprovodem a rozdává podpisy. Návštěvníci koncertu vypadají velmi spokojeně. Myslím, že takovou atmosféru z nich čekal málokdo a na tento zážitek budou ještě dlouho vzpomínat.

Další fotky najdete ZDE.

text Simona Bilíková, foto Marián Kábele
www.BrNovinky.cz

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím