Polyfonický způsob zpěvu, kdy každý z hlasů zpívá vlastní melodii, je dnes spojován předevšínm s Korsikou a Sardinií. I když styl
Lo Cor de la Plana působí neméně autenticky, představuje novotvar. Jedná se o tvůrčí vklad interpretů, kteří tak oživili tradiční melodie ze zpěvníků, kostelů i barů. Vedoucí skupiny,
Manu Theron, žil v Alžírsku i Bulharsku, a tradiční texty převádí do šestihlasé polyfonie a rytmu, který narůstá a graduje s osudovou nevyhnutelností berberského rituálu z Maroka.
Lo Cor de la Plana neaktualizuje tradiční hudbu pomocí samplerů či remixů, ale autorským vkladem a tvůrčím posunem, například v tempu či dynamice. Repertoár této a capella formace tvoří okcitánské písně v podání šesti mužských hlasů s doprovodem dupání, tleskání a tamburín.
V hudbě se protíná několik principů: revival regionálně, a nikoli národně vymezené kultury, návaznost na další středomořské kultury, včetně severoafrické, ale i stylová inovace. „Provensálská polyfonie“ je totiž hudebním novotvarem skupiny, na rozdíl od korsické polyfonie, která existuje po staletí. Použitím čistě organických metod bez kláves či syntezátorů jsou
Lo Cor de la Plana srovnatelní například s finskými
Värttinä.
zdroj: Rachot