VAN MORRISON NA INTERNATIONAL JAZZ FESTIVALU

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

18. září se v Praze v Sazka Areně představí jazzová špička v čele s Van Morrisonem, Richardem Müllerem, formací Spyro Gyra, Danem Bártou a dalšími. Na INTERNATIONAL JAZZ FESTIVALU vystoupí i mladé skupiny ovlivněné jazzem.
Den plný jazzu slibuje pražský Philips International Jazz Festival naplánovaný na sobotu 18. září. V prostředí Sazka Areny se představí nejen světová jazzová špička, ale také mladší interpreti ovlivnění jazzem. „Chceme, aby se Philips International Jazz Festival stal místem, na kterém se jazz vydá za mnoha svými posluchači,“ uvedl Ruud J. P. Jona, generální ředitel Philips Česká republika. „Společnost Philips má s podporou obdobných akcí zkušenosti po celém světě a věříme, že Philips Jazz Festival se stane jedinečnou událostí také pro české i zahraniční posluchače a po letošním prvním ročníku bude následovat mnoho dalších,“ dodal Ruud Jona. Dramaturgie festivalu se snaží přiblížit nejširšímu publiku současný jazz v jeho nejrůznějších podobách. Jako hlavní hvězda večera vystoupí VAN MORRISON, své skladby uvedou také RICHARD MULLER, americká formace SPYRO GYRA a DAN BÁRTA. Představí se také Mr. ACKER BILK a jeho PARAMOUNT JAZZ BAND, od jehož prvního vystoupení v Praze letos uplyne 40 let. Připojí se k němu BÉLA SZAKCSI LAKATOS z Maďarska a JIŘÍ STIVÍN. Na pódiu, které bude umístěno před budovou Sazka Areny, se představí nu-jazzové a podobně orientované projekty. VAN MORRISON - biografie Van Morrison představuje stejně silnou značku jako třeba Dylan nebo Clapton. Byl u všech důležitých událostí, které se v populární hudbě, rocku, folku, country i jazzu staly od konce padesátých let. Jen těžko bychom hledali univerzálnější osobnost, která si po celou svou kariéru drží tak výjimečnou úroveň. Můžeme hovořit o štěstí, že Van Morrisona uvidíme a uslyšíme v období, kdy zažívá další z vrcholů své kariéry, recenze nešetří chválou a koncerty jsou vyprodané. George Van Morrison se narodil v roce 1945 v Belfastu. V jedenácti letech již zpíval, hrál na kytaru, foukací harmoniku, piáno a o něco později se naučil hrát na saxofon. V šestnácti letech se stal profesionálním muzikantem, který s kapelou Monarchs v roce 1961 vystupoval v německých klubech a také na tamních amerických leteckých základnách. V roce 1964 založil skupinu Them, písně Gloria, Baby Please Don‘t Go či Here Comes the Night se staly hity atakujícími přední místa světových žebříčků. Během turné po Spojených státech se však Van Morrison ve svých jedenadvaceti letech od kapely odpojil a vydal se na sólovou dráhu. Celou jeho tvorbou prostupuje již v dětství naposlouchaná „černá“ muzika importovaná z Ameriky, tedy blues, rhythm´n´blues, jazz a country. Jeho zpěv byl zejména v počátcích kariéry podobný projevu Micka Jaggera, Boba Dylana či Otise Reddinga. V roce 1967 Van Morrison debutoval s albem „Blowin Your Mind“. O rok později za pouhé dva dny natočil v newyorském studiu s najatými muzikanty osmipísňové album „Astral Weeks“, na němž zachytil mozaiku osudů rodáků z Belfastu. Píseň „Cypress Avenue“ popisovala beznadějný vztah stárnoucího muže k mladé dívce a další „osmina“ desky, písnička „Madame George“ si vzala pod drobnohled příběh jednoho vyvržence. Na desce převažují strunné nástroje doplněné vibrafonem, flétnou, sopránsaxofonem či harpsichordem. Album mělo stejný osud jako v podstatě veškerá Morrisonova dosavadní tvorba. Bylo skvělé, ale bez singlové podpory se prodávalo jen velmi skromně. Morrison však ze své vytyčené cesty neuhnul ani v dalších letech. Podobně jako Bob Dylan vyznává Van Morrison přesvědčení, že hudba má mluvit sama za sebe a proto většinou odmítá rozhovory s novináři a nechce nikomu sdělovat za jakých okolností jednotlivá skladba či deska vznikala. Posluchač si k ní sám musí najít svou cestu. Morrison se tak během své sólové dráhy stal oblíbencem kritiky. Bez podpory reklamy, singlů a rotujících videoklipů na MTV však zůstal utajen širokému publiku. Na samém počátku 70. let Morrison nahrál album „Moondance“, označované také za jeho první desku tzv. keltského soulu, s kombinací černého drivu a keltského mysticismu. Instrumentace na této výborné desce, obohacené o prvky jazzu, gospelu a soulu, byla rozšířena o horny, harmoniku a píšťaly. ¨ V roce 1970 se v Americe usazený muzikant a zpěvák oženil se zpěvačkou Jane Planet a odstěhoval se do Woodstocku. Téhož roku vyšlo průměrné album „His Band and the Street Choir“. Rok nato vznikla studiovka „Tupelo Honey“ se sedmiminutovou ódou na Van Morrisonovu manželku „You''re My Woman“. „Zamilované“ elpíčko bylo zároveň prvním počinem Morrisonovy vlastní společnosti Caledonia Productions. Nejúspěšnější Morrisonovou deskou se v roce 1972 stal titul "Saint Dominic''s Preview“, jehož dvě skladby „Listen to the Lion“ a "Almost Independence Dan“ jsou z podobného těsta jako písně „Astrálních týdnů“. V roce 1973 si Van Morrison prošel manželskou krizí zakončenou rozvodem. Tou dobou ho na koncertních štacích doprovázel jedenáctičlenný band Caledonia Soul Orchestra (Caledonia = poetické pojmenování pro Skotsko) v jehož sestavě nechyběli ani hráči na smyčcové nástroje. Jeho koncerty byly úspěšné, při skládání nové tvorby jej však postihla krize, o čemž svědčí album „Hard Nose the Hardway“. Roku 1974 vyšlo až později zcela doceněné koncertní dvojalbum „It’s Too Late to Stop Now“, natočené v Londýně a Los Angeles. Deska, jenž je ohlédnutím za tehdejší umělcovou tvorbou, přinesla coververze Ray Charlese, Sama Cooka, Sonny Boy Williamsona a Muddyho Waterse. V době jejího vydání se Morrison opět usadil v rodném Irsku, kde vznikla pastorální keltská deska „Veedon Fleece“, nazvaná podle posvátného stáda ovcí z keltské mytologie. Po tříleté pauze a následující slabší desce „A Period of Transition“ s hostujícím Dr. Johnem a lehce syntetizátorovém albu „Wavelenght“ se Morrisonovi podařilo navázat na své dřívější výtečné opusy studiovkou „Into the Music“ z roku 1979. Neméně dobrým albem bylo i duchovně zaměřené „Common One“ a podobnými úvahami bylo naplněno i velmi keltské album „Beautiful Vision“, jež kromě zvuků tradičních dud obsahovalo i gospelový sbor, syntezátory, a hostujícího Marka Knopflera ze skupiny Dire Straits. Po průměrné řadovce „Inarticulate Speech od the Heart“, nevyvedeném koncertním záznamu „Live At the Royal Opera House, Belfast“ a studiovém propadáku „Sense of Wonder“ natočil solidní album „No Guru, No Method, No Teacher“. Po umírněném počinu „Poetic Champions Compose“ se Morrison navrátil k irským kořenům a společně se skupinou Chieftains natočil album „Irish Heartbeat“, složené až na song „Celtic Ray“ ze slavných irských tradicionálů. Závěr osmdesátých let pak Van Morrison vyšperkoval deskou „Avalon Sunset“, na které si ve skladbě „Whenever God Shines His Light“ k sobě přizval zpívajícího Cliffa Richarda. Na religiózní nahrávce měl svůj zřetelný podíl i jazzový a bluesový velikán, Morrisonův tvůrčí partner a varhaník George Fame. Na některých Morrisonových deskách je zřejmá jakási melancholie spojena s odmítáním reality. Nejinak tomu bylo i na počátku 90. let v případě alba „Enlightenment“ a dvojalba „Hymns to the Sience“. V roce 1999 Van Morrison vydal album s výmluvným názvem „Back On the Top“. Elpíčko se zařadilo k jeho největší úspěchům za posledních 20 let a získalo zlatou desku. V roce 2002 se přihlásil se svým studiovým albem „Down the Road", na kterém dominovaly styly R&B a jazz s „příchutí“ country. A konečně 20. října 2003 vydal Van Morrison dosud poslední CD „What''s Wrong With This Picture?“.

www.philips.cz
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím