Die Antwoord: totální úlet!

Byl to horor.

Zvrhlé jihoafrické hudební těleso Die Antwoord lze už dnes - a to i bez obvykle potřebného nadhledu - označit za milník ve vnímání tuzemské hudební scény. Podle mě poprvé se totiž v případě DA v praxi projevilo odcizení se Východu a přiblížení českých fans, hudebních publicistů i promotérů k Západu.


Novináři, fanoušci i organizátoři se o fenoménu DA dozvěděli prakticky hned, při jeho vzniku. Díky internetu. Den po dni, krok po kroku, post po postu, link po linku sledovali vývoj DA. Nepřihlíželi však mlčky, naopak, vzniklo něco velkého. Die Antwoord jsou první podzemní kapelou, kterou zformovala síť kdesi nad zemí. Cyberpunková pohádka.

O hot stuff jsme se dozvěděli tehdy, kdy začínalo být zboží celosvětově sexy. Značka Die Antwoord získávala na hodnotě v zámoří i v Evropě, konečně tedy i v Česku. Není to náhoda, spíše přirozený vývoj. Promotéři k nám léta vozili zboží, jež prošlo svou  dobou trvanlivosti. Hudební publicisté, vyjma Karla Velikého, jako by vyčkávali, až to nové bude staré, prošlé, smrduté, vytlačené něčím novějším, o čemž ovšem psali s další časovou prodlevou. Cyklické zpoždění bylo zásluhou DA narušeno a prokletí utnuto.

České publikum vůbec poprvé modelovalo fame kolem něčeho velkého, nadčasového, nadžánrového, celosvětového. Jasně, několikrát zaznělo, že je to celé jen virtuální fake - naposledy v květnovém REPORTu. Jenže není důležité, jakým stylem a s jakým citovým zabarvením se o věci referuje. Je důležité, že se o ní mluví. A o Die Antwoord se toho namluvilo více než dost.



Zas takovej monochrom ty barvičky z JARu nejsou. Vyprodaný Music Bar byl sedmého sedmý svědkem vyjmutí Česka ze škatulky východní Evropy. Díky přítomnosti Ninjy a spol. jsme se stali víc západní, než Západ kdy byl. A nemyslím to primárně pejorativně. Únos západu aneb Tragédie střední Evropy byla - alespoň kulturně - napravena. Kundera tak může v klidu dožít, snad škoda jen, že nebyl svědkem metamorfózy live - nepředpokládám, že se v tom mumraji v LMB minulou středu vyskytl.
Do půl dvanácté hráli DJs, od půl dvanácté zase Vuilgeboost, bratranec  objemného Hi-Teka, kterému úzkost z létání znemožnila účastnit se Boombox Party. Boombox jsou právě ti promotéři, kteří DA do Česka dostali. Boombox jsou ti, kteří českou scénu posunuli dál.

Efekt motýlích křídel. Při vší úctě k nim - k motýlům, Boomboxu i k fokken Die Antwoord - nikdo si neuvědomoval dopad tohoto večera. Každý, kdo se ale jakkoliv na akci podílel nebo na ní dorazil, cítil ve vzduchu vibrace něčeho velkého. Jedinečného.
Důležité je uvědomění si souvislostí. Na samotném průběhu koncertu už tolik nezáleží. Genius loci verbálně zachytit nelze a vzpomínat na magii onoho večera bude každý po svém. Netřeba mít ke vzpomínání manuál.

DA se zbytek svého vystoupení svezli na setrvačnosti, pramenící z povedeného pekelného začátku. Drobná lascivní dekadentka Yo-Landi byla k sežrání, Ninja pumpoval do davů zlo - myšleno v dobrém. Přesto začátek jejich show už nic budoucího nepředčilo.

Byl to horor. Bylo to ultranásilí. Fragilní králíčci v neonovém mystériu, pokáleni po kolena, v plenkách s potiskem Pink Floyd. DA předvedli to nejlepší z Lynche, Jarmusche i Kubricka. Každý v jejich show viděl, co vidět chtěl. Všichni ale viděli všechno. A to je hlavní. To je to, co Die Antwoord chtěli. Nebo si aspoň myslím, že to chtěli.

text Lukáš Benda foto Petr Klapper

6