Kryštof do třetice stvořili desku, která překvapí svou jinakostí, suverenním přístupem a příklonem k syrovějšímu zvuku. Krajčo a spol vědí, co chtějí. Neohlížejí se zpátky, neparazitují na modelu, jenž se jim osvědčil. Jdou dál. Jejich muzika definitivně dozrála a dospěla do tvaru, který jí nadmíru sluší. Tohle album je hozenou rukavicí všem, kdož tvrdí, že u nás nelze dělat komerčně přitažlivé a přitom nepodbízivé, umělecky hodnotné desky. Tohle album vypovídá cosi o kuráži jeho tvůrců.
Mikrokosmos následuje úspěšné opusy Magnetické pole a V siločarách ozdobené řadou ocenění. Kryštof se od vydání debutu v roce 2001, kdy o jejich existenci tušili jen nejbližší příznivci a přátelé, proměnili ve všeobecně uznávaného interpreta, od kterého se mnohé očekává. Magnetické pole bylo šokem, tolik potřebným kyslíkem pro naši scénu přidušenou návratem socialistických umělců a estrádním vystupováním hvězdiček muzikálů. Zjevení jménem Kryštof nabouralo léta zavedenou praxi v tuzemských rádiích, kde nové tváře neměly prakticky šanci. Písně jako Lolita, Ženy nebo Cosmo$hop se staly nejhranějšími skladbami u nás. Druhou deskou s hity Obchodník s deštěm či Tramvaje potvrdili Kryštof postavení nejvýraznější “nové“ kapely v českých končinách.
Od prvních tónů je zřejmé, že se Kryštof nehodlají nikomu podbízet. Hrají si svou. Tvrdé údery bicích, Krajčův zkreslený a odsekávaný zpěv, francouzština Ivy Frühlingové a závěrečná rytmická kanonáda – Pan Sen, jakási odpověď na módní vlnu r’n’b, patří hned na úvod k nejpřekvapivějším momentům alba. Naproti tomu singl Srdce s nádherně vystavěnou melodií budiž nejhmatatelnějším pojítkem s minulostí. Následuje emotivní song Zrcadlení a dobová hra na smích ve Sqěle s prvním výrazným dotekem smyčcového orchestru. Zvukově nejkošatější píseň alba Tuning dává vzpomenout na nejzářivější momenty české rockové historie. Plný sound, krásná melodie, silný text. Tuning lamentující nad “výprodejem hodnot“ v současném šoubyznysu se spolu s písní Vodné stočné řadí k nejintimnějším okamžikům desky. Její závěr obstarávají hravé písničky Motýlek, Stár a textově odlehčená Brouci s podladěným bajnem, jakési uvolnění a potřebné nadechnutí před pompézním finále v podobě symfonické básně Kruhy z duhy.
Deset pestrých písní o smutku v nás, to je Mikrokosmos. V mnoha ohledech velmi osobní deska. “Je to deník mého trápení,“ říká Richard Krajčo, který většinu písní napsal loni na podzim, kdy byl zavalen prací a prožíval jakousi vnitřní krizi. “Mikrokosmos je naše nejlepší deska. Je velmi křehká a otevřená. Nabízíme na ní to, co nabídnout můžeme. Čistou hudbu bez kalkulu,“ svěřil se v rozhovoru pro MF Dnes. Zdá se, že důležitou roli sehrála také osoba producenta. Krajčo k tomu prozrazuje: “V kapele jsme se shodli na tom, že Honza je jediná možná volba. Ve studiu nás do ničeho nenutil, dal nám naprostou volnost, jen z nás mačkal emoce jako z pomeranče…“ I proto je výsledek velmi přirozený a působivý.
www.krystof.net
KRYŠTOF V MIKROKOSMU
