MEZI PROLETÁŘI bývá polovzdělanec králem. Robert James Ritchie, zvaný KID ROCK, takovým mudrlantem je, stejně jako srdcem pravý Američan.
Navíc je mu jasné, že přišel ten pravý čas patriotismus prodat, jak koneckonců napovídá klip k písni Forever. Tolik amerických vlajek se ještě do žádného jiného klipobití nevměstnalo. Album Cocky pak má ukázat (a činí tak už v počáteční Trucker Anthem), jak s muzikou nakládat, aby protagonista a jeho parta byli ze všech cool kapel nejcoolovatější a aby byl vyvolán dojem, že jde o vývar hustého rapmetalového mixu, kde nechybí southern rock, nějaké to blues, hardrockové variace a coby "karístehýnka" i něco hiphopu.
V titulní, sebevědomé, ale i kapku sebeironické písni se tváří jako pěkně divoká smečka. Dále nechybí ani soulové otisky, groove-melodie, snad i náznak zamyšlení (What I Learned Out On The Road) s kreativním (v tomto případě tedy méně obvyklým) chorusem, bluesovými strofami. Jako by se ke kapele na chvilku přidali černí "shouterové". Bolestí skupiny je ale všudypřítomný plochý a inspiraci postrádající rap. V Lonely Road Of Faith se ocitáme u táboráku. Folkové klišé plné nedopalků. Whooo-hooos.
You Never Met A Motherfucker Quite Like Me se vsamplovaným Freebird od Lynyrd Skynyrd. No a tak dále, v duchu světa mikrovlnných večeří a sobotních pitek. Trochu Love, trochu Peace a také War.
Ovšem nechybí ani velepoctivé písničky (Drunk In The Morning). Jinak deska jako celek působí jako proud cirkulujících stejností s nezbytnou esencí profesionální obratnosti.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
KID ROCK - Cocky
0,00
