Recenze: Václav Neckář a jeho DVD

VÁCLAV NECKÁŘ PLANETÁRIUM  Supraphon

 
Neckářův stroj času.

Původního dvojalba se prodalo z dnešního pohledu neuvěřitelných 125 000 kusů a po hudební i textové stránce dodnes obstojí v souboji s časem. Vznik nahrávky totiž zastihl tehdy čtyřiatřicetiletého Neckáře ve skvělé pěvecké pohodě a jeho skupina Bacily na přelomu 70. a 80. let patřila k nejlepším v oblasti poprockové produkce. Vedle nápady sršícího Oty Petřiny a bratra Jana se Neckář navíc obklopil dalšími autory, jako byli Jiří Burian, Josef Kůstka či Petr Janda (který z monotematického Planetária vzešlého z hlavy textaře Zdeňka Rytíře možná čerpal inspiraci pro jejich budoucí společný počin Prázdniny na Zemi). Televizní zpracování vychází z jevištní podoby uváděné v roce 1980 v Hudebním divadle Karlín.

Čtyřicetiminutový studiový projekt vznikl v roce 1983 v Československé televizi. Na scénáři pracoval režisér Jiří Bonaventura společně s Ivanem Štědrým. Nejde o záznam vystoupení; z původního jevištního útvaru je tu jen krátká ukázka Apokalypsy s členy baletu Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy. Takže z ambiciózního projektu vznikl jen jakýsi sled klipů, i když se to tak tehdy ještě nenazývalo. Přes místy naivní texty a legrační obleky vystupujících hudebníků a celkovou statičnost je cítit, že to před lety v rámci tuzemského popu musela být pořádná bomba. Nikdo také nemůže popřít, že DVD dokazuje, jak na tom byl Neckář dobře nejen se svým nezaměnitelným hlasem, ale také pohybově. Tenhle záznam je skutečně nutno hodnotit v kontextu doby: také si pamatuju, jak daleko mi tehdy připadl rok 2005, o němž se zpívá ve skladbě Pět světelných let.

5/7

Roman Jireš