Jana Kirschner: příliš dobrá pro Lucernu

JANA KIRSCHNER, TOMÁŠ KLUS 
4. 12. 2010, PALÁC LUCERNA, PRAHA

Před rokem Jana Kirschner vyprodala pražský Lucerna Music Bar a vykouzlila nádherný koncert, kterým dokázala, že ačkoliv ji Londýn nepřijal tak, jak si ona představovala, je domácí zpěvačkou číslo jedna. Letos se zpěvačka rozhodla uspořádat větší turné po velkých halách. Jednou ze zastávek byl i Velký sál pražské Lucerny, kde Jana 4. prosince odehrála svůj komorní program.
Jedinou, ale dost podstatnou chybou byla volba tak velkého prostoru. Je pochopitelné, že pro domácí interprety znamená opravdu hodně mít koncert v Lucerně, ale ne vždy je to výhrou, zvlášť, když ho nedokáží naplnit. Kromě hitu Modrá se žádná z uvedených písní nehodila do slavného sálu.


Některé skladby by vyzněly mnohem lépe v jazzovém klubu, jiné v kavárně francouzského typu, nebo dokonce v kostele. Jaké by bylo ideální prostředí, si musela uvědomovat i sama umělkyně, protože scénu nechala upravit tak, aby vše navodilo atmosféru malého klubíku. Dokonce i muzikanti svým outfitem ladili k starožitným lampám na pódiu. Velká Lucerna nesvědčila ani prvnímu vystupujícímu Tomáši Klusovi, který stejně jako hlavní aktérka předvedl standardně výbornou šou. Dvě kytary a neškolený hlas nenaplnily prostory parketu a dvou řad ochozů. I tak Tomáš kromě kvalitního folku divákům naservíroval jemu vlastní a sympatický smysl pro humor. Jeho veselejší produkce byla bílou energií k té černé smutné od Jany Kirschner. Jejich společné vystoupení vykrystalizovalo ve vyrovnanou a totální harmonii Jin a Jang.
Janě Kirschner to na pódiu opět slušelo. Rudými rty zdůraznila svůj slovanský původ a výraznou červenou zářila i růže připevněná ke stojanu na mikrofon. O její trny se zpěvačka musela snad několikrát popíchat, aby dokázala tak procítěně skoro až andělsky zazpívat své smutné texty. Jana se za dobu, co zpívá, proměnila z rockerky v šansonierku. Její poslední deska Krajina rovina je plná psychedeliského šansonu a aby skladby vyzněly tak, jako jsou na albu zachyceny, musela interpretka velmi často ovládat pultík, který vyluzoval nejrozpodivnější zvuky. Jana tak působila mnohokrát spíše jako dýdžejka, naštěstí u toho nezapomněla zpívat.


Jana Kirschner neustrnula v minulosti, fanouškům hrála skladby z poslední desky a starší hity často upravila do nových a velmi odlišných aranží (Líška, V cudzom mestě, Okolo nás). Výborná byla i dramaturgie vystoupení, které každou další písní gradovalo. Velmi intimně vyzněly nové skladby Máj je máj a Miluješ nemiluješ. Ve finále pak přišly na řadu hity Modrá, Na čiernom koni, Pokoj v duši a Keby si bol môj. V přídavku Slovenka z Martina zavzpomínala i na spolupráci s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem (Vidoucí, ale neviděná), a protože se blíží Vánoce, přála si slyšet publikum zpívat, což se stalo v písni Unesená.
Na Janě lze vidět, jak se stále vyvíjí ve velkou muzikantku, což možná způsobí úbytek mainstreamových fanoušků, ale ti, kteří zůstanou, ji budou srdečně milovat. Jana Kirschner se brzy stane matkou a asi se můžeme těšit na nové rozměry v její už tak výborné muzice.

6/7
Text: Daniel Maršalík, Foto: Daniel Hlaváč

Fotoreport z koncertu najdete ZDE.