Swallow The Sun: peklo v Praze

Vydáno 09.12.2010 | autor: redakce

Nic společného s předvánoční pohodou neměl doom metalový koncert plný smutku a bolesti, o který se postarali Mar de Grises, Sólstafir a Swallow The Sun. Jejich vystoupení sledoval Zdeněk Nevělík.

Swallow The Sun: peklo v Praze Swallow The Sun: peklo v Praze

SWALLOW THE SUN, SÓLSTAFIR, MAR DE GRISES
5. 12. PRAHA, EXIT CHMELNICE


Jako první vystoupili Chilané Mar de Grises, kteří nedávno podepsali smlouvu s jedním z nejuznávanějších labelů propagujících extrémní muziku - francouzským Season of Mist. A hned na první poslech bylo slyšet, čeho si šéfové vydavatelství všimli: tvrdá a zároveň smutná hudba plná zvratů, ale také dlouhých akustických pasáží, kdy se mysl houpá na vlnách „moře žalu“ (tak zní překlad jména kapely do češtiny) v podání Jihoameričanů zněla více než přesvědčivě.

Muzika, do které je potřeba se zaposlouchat, ale která vám vrátí všechen investovaný čas i s úroky. Když k tomu přidáme, že Chilané jsou navíc velice sympatičtí a, přestože to museli mít zatraceně těžké dostat se z Jižní Ameriky mezi elitu doom metalu, absolutně na nic si nehrají a byli pro mě nejlepší kapelou večera.


Islanďané Sólstafir naopak nijak zvlášť nezaujali. Skupina se od svých blackových začátků podstatně změnila a přesedlala na směsici viking metalu a grunge s čistým, i když nakřáplým zpěvem. Hudba ale byla až moc předvídatelná a skladby zbytečně dlouhé, především vzhledem k nápadům, které obsahovaly.

Swallow The Sun
se v Praze poslední dobou objevují poměrně často, naposledy v březnu jako support Katatonie a ještě předtím jako headlineři loni v prosinci. Finové nepřijeli představit žádnou novou desku, ale v podstatě zahráli to, co loni: stejný začátek (These Woods Breath Evil), a pokud se nepletu, i stejný konec (Swallow). Mezitím ale zbyl čas na porci mimořádně kvalitního melodického death/doomu. Poslední deska New Moon sice zní rockověji než jejich předchozí alba a naživo tak vystoupení ubírá na atmosféře, na druhé straně jsou však nové skladby přímočařejší a „rádiovější“. Přestože klub nebyl zdaleka vyprodán, Finové vypadali spokojení a pařili, jak se jen na v podstatě pomalou hudbu pařit dá.


Koncert ovšem začal být opravdu zajímavý až ke konci, kdy zazněly starší věci z The Morning Never Came, Ghosts of Loss a Hope. Tam noty, nestísněné strukturou klasické rockové písničky, získaly vzduch a umožnily vyniknout mohutnosti těžkých pasáží i jemnosti těch akustických. Podtrženo sečteno, šlo o velmi povedený doom metalový večer. Jedinou opravdovou slabinou byl zvuk, kterým Mar de Grisesu dělal z kytar jednu kouli a u Swallow The Sun nebyl slyšet ani zpěv, ani klávesy.

7/7

text Zdeněk Nevělík, foto Tomáš Štegmann

Fotoreport z akce najdete ZDE

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím