PINK - Missundaztood

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Debut č. 1 loňského roku? Zpěvačka si na něj bez mrknutí oka přizvala i rockové matadory z Aerosmith a Bon Jovi.

NABITÁ ZÁLEŽITOST, na které se mladá zpěvačka PINK na rozdíl od svého bigbítového debutu představuje i s ukázkami moderní taneční hudby. Tohle patrně měly poslouchat dámy Basiková a Csáková, než se pustily do natáčení svých posledních alb, na nichž se pokoušejí o něco podobného. Ani omylem však nedosahují podobně plnokrevného zvuku a vnitřního napětí skladeb. Však si na to také Pink přivedla špičkové spolupracovníky. Vedle Dallase Austina (spolupracoval například s TLC a Madonnou) se na desce podepsala především Linda Perry, autorka a interpretka jedné z nejúžasnějších písní devadesátých let minulého století What´s Up. Bývalá členka skupiny 4 Non Blondes na desce hraje na kytaru, podílela se autorsky na většině písní a spolu s Pink zpívá v hymnické Lonely Girl.
Tahle Pink přes své mládí i "růžovou image" není žádná panenka Barbie v rukách hudebních producentů. Skládá, částečně produkuje, v Gone To California je schopna pěkně hořkého pohledu na životní realitu a její úvahy v My Vietnam rozhodně nejsou starosti puber»ačky před odchodem na diskotéku. Už jenom závěrečná skladba Catch-22, nezapomenutelný let kolem kruhu s Pink Airlines, dokazuje, že máme co dělat s přemýšlivou interpretkou. A při poslechu černošského feelingu skladeb jako Eventually nebo Family Portrait se ani nechce věřit, že Pink je běloška jako poleno. A umí si vybrat dobrou společnost, takže si na albu zarapovala se Scratchem (Respect) a zazpívala duet se samotným Stevem Tylerem z kapely Aerostmith.
Kdyby Pink nebyla pohledná blondýna a album nenatočila s vydatnou pomocí Lindy Perry, chtělo by se mi napsat, že tahle muzika má pořádné koule!

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím