Jitka Charvátová: V Oceánu jsem host

Vydáno 13.12.2010 | autor: redakce

Jitka Charvátová má za sebou působení v kapele Fiction s Mejlou Hlavsou, nebo v oblíbených Skyline. Rok už ale působí sólově a plánů má dost. Zájem vzbudila také svým vystoupením na party fanoušků Oceánu.

Jitka Charvátová: V Oceánu jsem host alt

Ahoj, právě jsi ukončila turné k desce Feed My Lion. V rámci šňůry jsi byla i na Slovensku, jak tě tam přijali?
Měli jsme tam dva koncerty s Narcotic Fields, kteří byli na turné našimi partnery. Navštívili jsme Prešov a Košice, takže to bylo náročný, co se týče cesty, ale oba koncerty se moc povedly. Nepřišlo sice tolik lidí, kolik bychom si představovali, ale ten, kdo tam byl, včetně servírek, se nechal strhnout jak trip hopem Narcotic Fields, tak naší elektronikou. Část fanoušků z Prešova dokonce dorazila i do Košic, a to se "Košičania a Prešovčania nemajú v láske", jak jsem se dozvěděla. (smích) Mám pocit, že na Slovensku obecně elektronika víc funguje. Orientují se, což bylo poznat i na reakcích publika.  

Na turné jste se spojili s Narcotic Fields, kteří mají sice taky blízko k elektro zvukům, ale přece jen z trochu jiného úhlu. Jak k vaší spolupráci došlo?

Vlastně šlo o takový lidský propojení skrz Radku (Carrotku), která hraje a zpívá u mě v kapele a kdysi s lidmi z Narcotic Fields fungovala v jiných modifikacích téhle kapely. My jsme přemýšleli o nějakém "supportu" a chtěli jsme oslovit nějakou kapelu z Moravy. Radku napadli Narcotici, takže když hráli v Praze, šli jsme na jejich koncert a mně se to líbilo. Kombinace naší hudby a éterických a démonických Narcotic Fields mi přišla zajímavá. Jsou to vlastně takový dvě nálady. Kdybych přišla na takovýhle koncert, bavilo by mě to. A co jsem měla příležitost bavit se s fanouškama, tak mi potvrdili, že se cítili kulturně "najezeni", takže to snad zafungovalo.  

Proč jsi chtěla kapelu z Moravy?

V první řadě jsme si chtěli vzájemně nabídnout posluchače. Lidi u nás, zvlášť v regionech, nejsou moc zvyklí na elektroniku chodit. Narcotic Fields jsou olomoucká kapela, přece jen už trochu známá v Brně a okolí, my zase máme nějaké zázemí tady v Čechách. Hlavně jsme si ale sedli lidsky. Bez toho by to nešlo.

  alt  

Byli jste na Slovensku, což je taková "polocizina". Zpíváš pouze anglicky, proto mě napadá, jaké máš ambice. Plánuješ hrát i někde mimo území Česka a Slovenska?

Plány máme, zatím se chystá Rakousko a Německo, možná Maďarsko. Rádi bychom vyjeli někam ven, ale prvně jsme chtěli desku představit doma. Spousta lidí nám říká, že to tady budeme mít těžký, ať se soustředíme na zahraničí. Já si ale myslím, že s naší hudbou můžeme dobře fungovat i tady a na turné se nám to potvrdilo. Je to jen otázka času...  

Pořád ještě se dá říct, že máte nový videoklip. Proč jsi zvolila za druhý singl píseň Smile?

Když jsme si dělali takovej soukromej průzkum, tak píseň Smile nám vyšla jako nejoblíbenější z celé desky. Původně jsme plánovali klip jen k singlu Real Life, ale na základě „poptávky“ jsme se rozhodli, že dalším klipem bude Smile.  

Když jsem klip viděl, musím říct, že jsem koukal s otevřenou pusou, co tam z tebe vytvořili.

(Smích) Režíroval ho Matěj Liška, se kterým se už nějakou dobu znám. Potkali jsme se na festivalu Electronic Beats a on se nabídl, že by pro mě něco natočil. Pak jsem to úplně vypustila, a teprve když jsme začali uvažovat o Smile, vzpomněla jsem si na jeho slib. On si sice nic nepamatoval, ale klip vznikl, takže musím veřejně říct, že Matěj Liška sliby plní. (smích) Video k Real Life bylo takové sci-fi ala Barbarella, pro Smile jsme zvolili o něco civilnější formu, aby bylo víc vidět, jak asi vypadáme a koho můžou fanoušci čekat na koncertech. V klipu je použit takový experiment s bílými vlasy, kterého jsem se zalekla nejen já, ale i všichni ostatní. Název Smile evokuje, že by mohlo jít o veselou píseň, ale ve skutečnosti moc veselý není. Je o ztrátě schopnosti smát se a mít humor. Ta blondýna symbolizuje sterilní osobu. Vůči ní kontra tam ještě vystupuju já normálně s tmavými vlasy, což je holka, která je úplně v pohodě. (smích) To že tam budu vypadat hrozně, byl záměr, ale že to bude až tak hororový, tak s tím jsem nepočítala. (smích)  

Za chvíli to bude rok od vydání desky Feed My Lion. Od té doby jsem si všiml, že nastaly malé změny u tebe v kapele. Už se asi vykrystalizovala do nějaké podoby, která ti vyhovuje. Můžeš jen krátce představit členy své kapely Mother Ducks?

Kapela má včetně mě pět členů. Jednou z nich je Radka (Carrotka), backvokalistka, která hraje ještě na synťák. Stará se taky o organizační záležitosti a je to takový můj intelektuální a duševní stimul. (smích) Kytarista Pája je náš multiinstrumentalista, který zvládá tři nástroje zároveň. Hraje na kytaru, na basu a na synťáky. Kromě toho hraje v kapele s Markem Dusilem a asi v dalších patnácti kapelách. A do toho všeho teď začal ještě studovat zvuk na FAMU. Bubeník Pharoah Russell je Londýňan a miluje jazz. Do Česka se dostal jak jinak než kvůli ženě, v Londýně hrál kromě jiného třeba s The Noisettes. Dál máme v kapele DJ Crazy Helenu, což je nejhodnější člověk pod Sluncem. Kdysi hrál v projektu Walter Kraft a teď kromě dýdžejských a vokálních vstupů taky řídil auto na našem turné. (smích) Bez jeho podpory bychom asi mohli turné zabalit.

  alt  

Zaujal mě váš plakát k turné, kdo vám ho dělal?
Je to práce grafika Martina Poláčka. Myslím, že se mu docela dobře povedlo zvýtvarnit to, čím jsme. Kapela se jmenuje Mother Ducks a na plakátě je vrabec, což je kachna přištího tisíciletí. V ní je zabudovaný monitor, ze kterého vychází ruka s jahodou. To symbolizuje přesah, který máme i v naší muzice.  

Turné jste nedávno ukončili ve Znojmě. Jaké jsou další plány?

20. prosince vystoupíme v Roxy na Free Mondays, kam bych chtěla určitě pozvat všechny, koho zajímá elektronická hudba. Vstup je zdarma a koncert chceme pojmout jako myslivecký ples s tombolou, což jsme vymysleli v Carrotkou u kafe a ta myšlenka nám přišla geniální. (smích) Jsem z vesnice a na albu o tom mám dvě písničky, takže inspirace je jasná... Na jaro 2011 plánujeme další koncerty v regionech. Teď jsme projeli Moravu, tak bychom se rádi orientovali zase víc na ten západ. Už teď vím, že bychom se určitě chtěli podívat do Plzně, kterou jsme na podzim nestihli.  

Plánujete zase uspořádat turné s nějakou spřízněnou kapelou? Prvně jste vystupovali s Cartonnage, potom s Narcotic Fields a co v roce 2011?

Máme v merku jednu kapelu, která to ještě ani sama neví. Ale určitě bychom rádi.  

Pracujete i na nových písničkách? Můžou se fanoušci těšit i na nějaký nový repertoár?

Repertoár z desky Feed My Lion je zatím ještě ve velkém vývoji. Čím víc hrajeme, tím víc máme potřebu dělat různý změny. Stále ještě hledáme živou podobu té desky. Živě jsou skladby určitě tvrdší a výraznější než na desce. Možná se až z elektropopu trochu vytrácí ten pop. Kamarád označil naši hudbu jako elektropoppunk a to se mi celkem líbí, přijde mi to výstižný.  

Muzika, kterou děláš, je podle mě ideální k tvorbě nejrůznějších remixů, Ozývají se ti lidé, že by ti chtěli udělat remix?
Docela dost, jde hlavně o různé dýdžeje z rádií, teď mi Moimir Papalescu slíbil, že udělá remix k singlu Smile a hodně věcí je ještě otevřených. Zvláštní je, že si lidé hodně vybírají Smile, což mi jen potvrdilo, že to je vážně nejoblíbenější písnička našich posluchačů.

Nešlo přehlédnout, že se konala Oceán party, které jsi se zúčastnila i ty. Zazpívali jste tři písničky a pro velký úspěch jste je všechny i zopakovali. Chci se zeptat, jak si ten večer vnímala ty a zda to bude mít nějaký vývoj.
Ta věc je velmi křehká, a to hlavně proto, že jsou křehcí fanoušci Oceánu. Celá věc je taky hodně poznamenaná ochodem Petra. Každopádně to, co se děje, nemá návaznost na Petra Muka. Já jsem byla pro spolupráci s Oceánem oslovena před dvěma rokama s tím, že Petr Muk tam buď bude, nebo ne. Ta věc vyhnívala dva roky, až mi kluci zavolali tři týdny před srazem Oceánu a zeptali se, co dělám 16. října. Měla jsem volno a myslela jsem si, že zajdeme na kafe a pokecáme. Pak mi řekli, že mají udělaný tři písničky s novýma aranžema. Tak jsme se sešli na zkoušce, která byla naprosto úžasná, a neuvěřitelně to fungovalo. Na oceánský sraz jsem se pak těšila a zajímalo mě, jak to dopadne. Zvolili jsme písničky, který otextoval Petr Hons, a myslím že to po všech stránkách dopadlo nečekaně dobře. Lidi to totálně podpořili. Ta nálada tam byla opravdu neskutečná, protože ti lidi čekali dvacet let, až si Oceán poslechnou a vůbec neřešili složení kapely. Ten večer to fungovalo a já si to neskutečně užila.  

Se stejným programem jste vystoupili i v Bratislavě. Jak to vypadalo tam?
Ještě jsme přidali další tři věci a opět to byla velká euforie. Oceán má na Slovensku obrovskou základnu. Do klubu se všichni nevešli a Slováci zpívali tak, že jsem se ani neslyšela.

  alt    

A co budoucnost s Oceánem?

Na jaro se plánují koncerty po ČR, kde by měli jako hosté vystoupit Bára Basiková, David Koller a Richard Krajčo. Hudba by měla mít novou podobu a plánují se i nové písničky. V kapele budu vystupovat jako host, takže nevím, zda jsem kompetentní k tomu více říkat.  

Je ještě někdo s kým by sis chtěla zazpívat kromě Oceánu?

Je strašně moc lidí, se kterýma bych si chtěla zazpívat. Z té zahraniční scény třeba s Robyn nebo s Róisín Murphy, což jsou moje oblíbený zpěvačky. A z chlapů asi Tom Waits nebo Nick Cave. Prostě nějaký temný mužský vokál.  

Máš za sebou stovky kilometrů díky turné, jakou hudbu posloucháš v autě?
V autě mám momentálně album od Röyksopp a jsem z toho strašně odvařená. Už jsem to slyšela asi 200X. Já nejsem zrovna množstevní posluchač, mně vydrží cédéčko v autě třeba i rok, ale mám ho fakt dokonale naposlouchaný. Kromě Röyksopp mám v autě i Godfrapp, mě teď tak napadá.  

Už jsi slyšela novou desku Skyline, a pokud ano, jak se ti líbí?
Zatím jsem slyšela pouze singl a ten se mi líbí, protože je taky tak trochu electro.

Text: Daniel Maršalík, Foto: Marek Lapčík
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím