Michal Prokop a
Framus Five zaplnili sál velké Lucerny, ve kterém bylo nyní netradičně postavené podium uprostřed a ne jak je v Lucerně zvykem na vzdálenějším konci. To poskytlo větší prostor pro sedadlovou úpravu po stranách, což samotný
Michal Prokop během koncertu komentoval se slovy, že i on sám by si rád sedl, a proto toto netradiční řešení aby vyhověli i těmto lidem. Pro lepší přehled diváků byly instalovány velkoplošné obrazovky, což ocenili hlavně sedící posluchači. Celý večer se nesl ve znamení "64", což byly nejenom narozeniny, které letos v létě oslavil
Michal Prokop ale i píseň, která tento hudebně kvalitní vánoční večírek, kde se vystřídala řada muzikantů a textařů (
Jiří Stivín,
Tonya Graves,
Petr Skoumal,
Jan Burian,
Markéta Foukalová,
Yellow Sisters,
Václav Koubek) odstartovala (byť jen projekcí z Prokopova DVD) a i ukončila. Lehce po osmé hodině začalo celé toto „hudební varieté“, které se zdálo, že nemá konce.
TRADIČNÍ STRUKTURA
Kdo navštívil alespoň jeden z koncertů
Michala Prokopa a
Framus Five, tak jistojistě ví, jaká bývá skladba písní jejich vystoupení a v Lucerně tomu nebylo jinak. První blok patřil zatím poslednímu Prokopovu albu
Poprvé naposledy, střední část byla složena z tzv. „Prokopových standardů“ převážně z
Koleje Yesterday a na závěr se Prokop vrátil ke kořenům, jak sám říkal. Tuto část otevřel písní
Nobody Loves You When You´re Down and Out z roku 1923. Svůj temperament předvedla
Tonya Graves při bluesové klasice
Everyday I have The Blues. Dále zazněly písně jako
What I say od
Raye Charlese, kdy se na podium představili všichni hosté tohoto večera a předvedli dokonalou souhru, a
Boom Boom Johna Lee Hookera. Na závěr si publikum vytleskalo píseň 64, nyní hranou živě.
VEČER PLNÝ IMPROVIZACÍ
Vánoční koncert, který se oprostil od zajetých patosů a klišé a jel si svoji cestou, nadělil pohodovou vánoční atmosféru.
Luboš Andršt (kytara) a
Jan Hrubý (housle) jednoznačně prokázali své kvality a vysvětlili, proč
Michal Prokop občas vystupuje i „jenom“ v triu s těmito hráči, protože i ve třech jich je celý sál. V oblasti improvizací nezůstal vůbec pozadu
Jiří Stivín, který z nevinné skladby rozjel funkově- vánoční nářez a v samotném závěru si společně s Hrubým a Andrštem užívali svá sóla s naprostou lehkostí a přirozeností, že nejeden divák musel odcházet spokojen, ne-li nadšen hudebním zážitkem.
Těžko hledat nějaká negativa na tomto hudebním večeru. Skvělá atmosféra, famózní hosté a v neposlední řadě vyprodaná Lucerna, jinak nežli příjemnou hudební nadílkou to skončit prostě nemohlo. Více takových koncertů!
text a foto Michaela Kuglerová