MORCHEEBA - Charango

Vydáno 30.12.2006 | autor: Vlastimil Beránek

Z POČÁTKU okouzlovala britská trojice MORCHEEBA především milovníky zpomalených triphopových beatů. Zničehonic se ocitla v rodině spřízněných projektů Massive Attack nebo Portishead. Hudební kritika na ně hleděla s velkými očekáváními. Jenže každým novým albem se bratrská dvojice Paula a Rosse Godfreyových se zpěvačkou Skye stále výrazněji od svého původního hudebního výrazu vzdaluje. A s každou novou nahrávkou také přesvědčuje o zcela jiných zvukových prioritách.
Předloňské album Fragments Of Freedom etablovalo Morcheebu už jako inteligentní kapelu středního proudu. Morcheebě se prostě a jednoduše zalíbil pop, který podle potřeby dokoření prvky klubových hudebních stylů. Jejich skladby hrají komerční rádia, klipy vysílá většina hudebních televizí, skupina nekoncertuje v klubech, ale v mnohem pohodlnějších velkých sálech. Z jejich melancholické, kouřem provoněné hudby dříve vyzařovala pohoda, dnes spíše pohodlí. Pánové Godfreyovi mají dostatek invence skládat výrazné skladby, na posledních dvou albech a novince Charango především, ale snaha zavděčit se širokému publiku jim dost škodí. Produkční a aranžérskou stránku mají dokonale zvládnutou, nezaměnitelnost kapele dodává zpěvaččin výrazný vokál, ale stále více se do jejich hudby vkládá sterilita a popová uhlazenost. Zatímco debut Who Can You Trust? díky svému novátorství dodnes příliš nezestárl, předloňské třetí album už je právem napůl zapomenuto. Charango obsahuje tři, možná čtyři skladby (především zvukově zábavné hrátky s hiphopem v titulní skladbě Charango), které dokazují, že by kapela při větší snaze mohla stále promlouvat do hudebního vývoje. Zbytek alba ji ale sráží do ranku jménem mainstream. Oproti Fragments of Freedom navíc Morcheeba nepřišla prakticky s ničím novým, používá stále stejné zvuky a způsob práce, jak s nimi zachází, hit formátu Rome Wasn´t Built In A Day tady navíc chybí. Pověstná melancholie Morcheeby navíc už přechází v nudu a sentimentalitu. Pilotní singl What New York Couples Fight About, duet Skye Edwards s Kurtem Wagnerem z Lambchop shazují Morcheebou tisíckrát použité zvuky kytary a "utahaný" rytmus.
Samozřejmě se na tuto nahrávku můžeme dívat také z druhé strany a namlouvat si, jak by bylo pěkné, kdyby všechen ten mediální pop, byl aspoň takto rafinovaný, promyšlený a naplněný odkazy na jiné žánry. Ale není tenhle přístup trochu pochybený a až příliš shovívavý? Nejhorší, co může hudbu potkat, je sterilita. A Morcheebu tento virus už nakazil.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím