Intro: Jak neodbýt odbyt

Není toho tolik, čím bych chtěl vaše hlavy zatěžovat v nejpohodovějším období roku, i když témat k proprání by se našlo dost. Čeho si ale nelze nevšimnout, je letošní „dramaticky“ rostoucí počet nových desek (a o těch digitálních ani nemluvě). Hudební průmysl, nehledě na složitou situaci, v níž ocitá, na nás skrze majory až po ty nejmenší vydavatele chrlí taková kvanta, že na jejich recenze vyhrazujeme čím dál víc stránek a to zdaleka nepostihneme všechno. Orientovat se v tom začíná být nadlidským úkolem i pro takové maniaky, kteří tvoří naši redakci :-)

Nemíním teď řešit, proč se tak děje, když prodeje dlouhodobě klesají a kvalita stagnuje, ostatně o devalvaci audio/video nosičů, které umrzly v chladicích boxech u paštik, už byla řeč v R 5/07. Raději bych se pozastavil nad pozvolna měnící se funkcí takového řadového studiového alba. Z někdejšího hlavního zdroje obživy profesionálních hudebníků se v posledních letech stal spíš nástroj k propagaci nového repetoáru a avízo koncertní turné. Než prodat pár kusů s minimálním nebo nulovým profitem, zasáhnout hrstku lidí a totálně tím zazdít tvůrčí úsilí, čas a nemalé náklady, se zdá prozřetelnější propojit nahrávku s nějakou spotřebitelskou akcí, prodat ji k reklamním účelům, prostě s ní naložit úplně jinak, ač se to mnohým umělcům hnusí.

Hlavní příjmy převážené většiny (nejen našich) interpretů plynou z koncertů, a tak je nasnadě servírovat album přímo jejich návštěvníkům, za dumpingovou částku nebo v ceně vstupenky, a doufat, že jich přijde o to víc. Nejlépe se sponzorem za zády, který se marketingově propojí s nahrávkou i její live prezentací. V červnu tento koncept u nás ve velkém demonstrovali Monkey Business, kteří nové album věnovali každému platícímu návštěvníkovi turné. Současně s tím poslali CD kvůli maximální dostupnosti i do běžného prodeje a na web, šňůra totiž ani neobsáhla všechny regiony. Výsledek? V porovnání s minulou deskou je prý už teď její odbyt dvojnásobný.

Nejsou jistě jediní, kteří se k tomuto kroku odhodlali (možná jim byl inspirací i samotný Prince, který takto distribuuje už léta). Jejich prodeje zřejmě nebudou evidovány v IFPI, která sečítá data z music shopů, a mohou tak zapomenout na albové žebříčky a zlaté desky, ale to je asi moc netrápí. Vede tudy cesta?

Jarda Hudec,
Vydavatel