Byl pozdní večer, první březen, večerní březen, byl zimy čas. Hrdliččin zval ku sněhu hlas, kde vodkou zaváněl háj. O ledu šeptal tichý rampouch… a takhle by se dalo v Helsinkách pokračovat do aleluja.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
Helsinky: Tenkrát na severu
