Miro Šmajda jde ve šlépějích Tublatanky

Obal cédéčka Mira Šmajdy připomíná nevkusné obrázky na deskách zápisníků mladých pubescentek a asi měl odkazovat na přebaly kompilací známých rockových balad, ale vážně se hodně nepovedl a možná, bohužel, odradí hodně příznivců rockové hudby, protože se budou stydět o něco takového v krámu poprosit.

Zpěvák se už v průběhu talentové soutěže prezentoval jako milovník tvrdší muziky, a i když album není ani trochu hardcore, patří k tomu nejrockovějšímu, co kdy někdo ze Superstar nahrál. Šmajdovi lze věřit, že si za písněmi opravdu stojí, že se nenechal natlačit firmou do něčeho, v čem by se necítil ve své kůži. Za to, že se Šmajda cítí opravdu pohodlně, mohou zejména dvě věci. Zaprvé až na malé výjimky se Miro představil i jako autor hudby a všech textů a zadruhé Miro se věnuje stylu, který Slovákům byl vždy velmi blízký. Melodický poprock jsme v Česku takto nikdy neuměli. Šmajdův debut se chce podobat legendární Tublatance, na kterou však nemůže mít, protože Maťo Ďurinda je pěvecký úkaz, jaký se nerodí každý den. Podobnost by de dala vypozorovat i s kdysi populární Metalindou. Zahraničním vzorem bude jistě kapela z New Jersey Bon Jovi.

Jako debut není nahrávka Čo sa týka lásky špatná, hlavní chybou je, že se soustředí jen na mladší publikum. Až Miro trochu vyzraje, mohl by klidně zaujmout většinového česko-slovenského posluchače.

4/7
Daniel Maršalík