Michael Jackson: recenze posmrtného alba Michael

MICHAEL JACKSON
MICHAEL
Sony Music / Epic
10 trax / 41:41 min

Měla deska Michael vůbec vyjít? Michael Jackson nebyl z těch, o kom se dá řict, že by plýtval nahrávkami. Pauza mezi každou jeho deskou byla nesnesitelně dlouhá. Byl prefekcionista a velmi mu záleželo na tom, jak dílo, které vypustí do světa, bude vypadat. To jednoznačně hovoří za to, že nedokončené písně měly zůstat v archivu a Michaelovo jméno mělo být spojováno pouze s hudbou, které dal své požehnání. Jenže tolik milionů fanoušků po celém světě chtělo vědět, na čem jejich idol pracoval. Vše, čeho se dotkl, jakoby bylo posvátné. Všichni se těšili na turné This Is It a potřebovali důkaz o tom, že Michael Jackson neskončil s hudbou soudním procesem na počátku milénia.

Deska Michael má svůj význam, ale jen pokud se dostane k uším rozumného posluchače, který si uvědomí, že to už není Michael Jackson. Je to spíše hudba jeho producentů, které Michael inspiroval. Dal jim prvotní podnět, něco započal a oni to dokončili, což vůbec neznamená, že by to přesně takto udělal i Michael Jackson. Možná by dokonce svá dema vyhodil do koše a už se k nim nikdy nevrátil.

Album je na světě a bohužel ho kromě špatných recenzí propaguje i první singl, duet s Akonem Hold My Hand, který vůbec nereflektuje, jaká deska ve skutečnosti je. Hold My Hand je nejslabším článkem ze sbírky deseti písní. Mnohem větší vypovědní hodnotu má skladba Hollywood Tonight, která se brzy stane druhým singlem. Taneční song v aranžmá typickém pro krále popu. Konečně v rádiích zazní i nějaký rychlejší taneční song. Posledním byl singl You Rock My World v roce 2001. Ještě o něco vydařenější jsou i další dynamičtější kousky. Prvním z nich je kovově futuristicky znějící Monster s hostujícím 50 Centem. V jeho flow se láme skladba a posunuje se dopředu. Zešílí bicí i Michaeluv vřískot a může následovat poslední porce chytlavého refrénu. Vrcholem cedéčka je další svižný song Behind The Mask, který byl údajně nahrán již za éry nejprodávanějšího alba Thriller. Má sice tu nejbanálnější rytmiku, jakou u Jacksona známe již třeba u Blood On The Dancefloor, ale je protkán dokonalým saxofonem Mikea Phillipse. Z pomalejších věcí vyniká (I Like) The Way You Love Me, která začíná nekvalitním záznamem Michaelova zpěvu a beatboxu, do něhož se zapojí klavír a spustí se finální verze nahrávky.

Jackson na své desky často zařadil i rockovou písničku. K hitům Dirty Diana, Give In To Me a Whatever Happens se nyní může přidat (I Can’t Make It) Another Day, napsaná Lenny Kravitzem, která trošku dobarvuje pestrost R’n’B / popové desky.

Album Michael není tak hrozné, jak by si čtenář mnoha hudebních recenzí mohl myslet, když by si ho sám neposlechl. Pravdou je, že žádná hudební revoluce se už  nekoná. Michael Jackson vždy posouval hranice popu dál, deska Michael progresivní není, ale naštěstí také není zpátečnická, je plná moderního popu. Výsledný dojem kazí fakt, že Michaelův zpěv bylo často nutné digitálně upravit, protože producenti zpracovávali pouze demo nahrávky. Proto také často můžete mít dojem, že zpěvak je zavřen v jiné místnosti, než odkud se line hudba.

5/7
Daniel Maršalík