Indy na KMBL navazuje na tradici Michala Davida

Vydáno 09.01.2011 | autor: Marek Pros

Sólový debut rappera Indyho je formalistickým orgasmem a zároveň symbolem hluboké krize českého hip hopu.

Indy na KMBL navazuje na tradici Michala Davida kmbl_cover


kmbl_coverINDY
KMBL

Mad Drum / EMI
13 trax / 51:25 min

Indy má tu obrovskou výhodu, že už nemusí nikomu nic dokazovat. KMBL dal tolik času, kolik potřeboval, nikomu nemusel foukat do zadku, udělal si album od A do Z podle svých představ. Už když mi v dubnu pouštěl náslechy, spiklenecky se zubil, protože tušil, jak moc jeho sólovka scénu rozdělí.

První poslech alba je obrovský šok. Asi jako když vám holka celou dobu slibuje, že vám daruje paneství až o svatební noci, a najednou zjistíte, že je zkušená pornoherečka. A záleží jen na vás, jak se s tím vyrovnáte. Ne každej je totiž na sladký... a hlavně zpočátku dá zabrat zvyknout si na prapodivnou lyrickou vatu. Indyho texty totiž místy dosahují absolutního minima:

KMBL tady jsou / Kid Montana a Big Lou / vepřo, knedlo a zelou / se takhle prostě jmenujou.

Kvůli rozjuchané tranceové produkci pak máte pocit, že posloucháte rapujícího Michala Davida. To v žádném případě není normativní závěr, ale pouhé konstatování. Vůbec bych se nedivil, kdyby např. song Báječný klima hráli kolotočáři kočující českomoravské vesnice, a asi by se tomu nedivil ani předseda místního zemědělského družstva, co vzal svoji vnučku v neděli dopoledne na cukrovou vatu a řetízkáč.

Indy se s KMBL „vyškatulkoval" z českého hip hopu, který už několik let velmi úspěšně potírá svoji identitu tím, že se distancuje od kořenů a obhajuje to kecama o pokroku a progresu. Zatímco na Slovensku pochopili, že rap znamená sdělení, a i velká jména tam dělají takovou ulici (DNA), až máte pocit, že posloucháte hiphopové Requiem za sen, tady se kromě Pio Squad vůbec nikdo nesnaží vtisknout rapu vícedimenzionální rozměr!

Indyho deska je pak logickým vyústěním lokálního marasmu a momentálně vrcholem směru, který by měl představovat alternativu a nikoliv hlavní proud. Na rozdíl od ostatní diskotékové produkce ale André a Rae z Clou zkomponovali (!) profesionální „cheesy sound", ze kterého sice dostane půlka lidí anafylaktický šok, ale ta druhá si bude vrnět blahem. V tom je síla KMBL – buď vás baví, nebo neskutečně "sere". A to je pro rappera (který rozjížděl lokální scénu) v jeho 33letech výborná zpráva. Není totiž nic děsivějšího než lhostejnost a nuda, kterou vyvolává např. La4 svým Gyzmem nebo v posledních letech Orion.

Z KMBL přímo sálá obrovský kus muzikantské práce a vyzrálosti – všechny hudební motivy mají na desce jasné místo a navzdory své (možná účelné) jednoduchosti jsou krystalicky čisté a vybroušené. Ať už jde o civilní kytarový riff vs. trance elektro linku ve Vítejte, příjemně primitivní, ale hrozně chytlavý otvírák Báječného klimatu nebo neskutečnou atmosféru beatů Srdce a love a Půlnoční expres.

Na KMBL se nesmíte fixovat na obsahový rozměr. Texty zde fungují jako zvukomalebná bezobsažná výplň, kterou čas od času naruší smysluplné vsuvky od hostů jako Kato (Prago Union) nebo PIO Squad.V tomto rozměru šlape Indyho debut na výbornou. Oddychová, chytlavá a nenáročná (nikoliv pitomá) muzika, kterou si rádi pustíte při 160 km/h na D1 a vůbec vám nebude vadit, když uslyšíte kvůli dírám na dálnici každé třetí slovo.

Zůstává jen otázkou, do jaké míry Indy rezignoval na osobní výpověď cíleně, a kdy už je to kouzlo nechtěného. A některé může sebevíc mrzet a štvát, že DNA na Slovensku ve svých textech osnuje sociální revoluci a mydlí politiky zleva zprava, zatímco Indy řeší rozvoz pizzy a ranní kocovinu. To je ale tak jediné, co s tím můžou dělat.



5/7
Marek Pros

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím