Barbora Poláková interview: Muzika je pro mě radost, štěstí a energie

Máte problém se svlékáním do spodního prádla v seriálech či filmech?
Pokud není průhledné, je to podobné jak plavky. Také to závisí na aktuální vypracovanosti mého břicha. Do kompletního odhalení bych ale nešla a zatím jsem se z toho vždy vymluvila. Myslím, že to jde téměř vždy udělat střihem nebo nějakou zkratkou, aby to bylo jasné.
Jednou jsem tomu musela čelit při natáčení Nevinných lží, ve scénáři byla napsaná vášnivá postelová scéna, ale režisér byl skvělej a do ničeho nás nenutil. Ve výsledku jsem měla na sobě i ponožky. Jenom ramínka jsem měla stažená dolů, jinak jsem byla celá oblečená.

Bára Poláková: Nabídky na moderování kromě Žebříku odmítám

Ani v divadle k tomu nedošlo?
To už vůbec ne. S Markétou Stehlíkovou, se kterou jsme vymýšlely Krávu, jsme hrály Román pro ženy ve Švandově divadle. Ona hrála Lauru, hlavní postavu, která vystupuje v několika scénách v plavkách. Byly sice jednodílný, ale stejně to bylo divný. A uplně nejdivnější to bylo třeba v prosinci. Seděla chudák metr od lidí, co měli na sobě svetry. Vůbec jsem jí to nezáviděla.

Svou otázku jsem záměrně položil z toho důvodu, že mám pocit, že na své desce se hodně odhalujete a v textech jste mnohdy velmi osobní. Dají se tyto dvě polohy odlišit, nebo vnímáte zpěv podobně a stále se držíte u nějaké hranice?
Myslím, že ty písně se zdají být víc osobní, než tomu ve skutečnosti je. Někdy jsou úplně vymyšlený a někdy se třeba týkají někoho blízko mě, ale zpívám to v první osobě. Nemyslím, že zrovna tohle je něco neobvyklého. I když někdo, už ani nevím kdo, si s tou deskou asi nevěděl rady a napsal, že to působí jako můj deníček. Což je teda uplný nepochopení. Ale možná, že to je i tím, že můj osobní život je víc veřejný, než kdybych byla začínající zpěvačka a nikdo o mě nic nevěděl. Třeba u skladby Ráda často čelím otázkám, jestli je psaná pro Pavla (Lišku, přítel Báry Polákové, pozn. red.). Ale ona vznikla jako ústřední píseň k filmu Tomáše Vorla Instalatér z Tuchlovic, který se teď připravuje. Jasně, že vychází z nějakých mých vzpomínek a postřehů, ale zejména šlo o to, aby to sedlo k příběhu filmu, v němž hraje Jakub Kohák s Petrou Špalkovou a Petr Čtvrtníček mého manžela. Krosna samozřejmě osobní je, to ani nemá cenu okecávat. Možná i proto ji má Pavel tak rád. Že bych to ale brala jako nějaké srdceryvné otevírání, to ne. Je to uplně obecné téma, co se často objevuje, a měla jsem ho navíc v sobě dlouho před tím, než jsme se potkali.

Hudební ceny Žebřík: nominacím vévodí Kryštof, Chinaski, Slza a Barbora Poláková, uspěli i Tata Bojs, David Koller či Aneta Langerová

Na pódiu se od toho tedy také dokážete oprostit? Nemůže se stát, že by se nějaká z písní v interakci s publikem proměnila a její zpěv vám dělal problém, jako to měl v počátcích například Sam Smith? Ten se z toho ale dokázal vyzpívat a tím, že jednu citlivou píseň popisující rozchod s přítelem dokolečka zpíval, se z ní stala veřejná věc patřící posluchačům.
Takových případů znám i víc. Určitě to souvisí s životní fází, v jaké se nacházíte. Jasně že se zpívají věci jinak, když jste zamilovaný, a jinak, když se rozcházíte nebo vám někdo blízký umře. Někdy to ani nejde, protože se tak sevře hrdlo, že prostě nevydáte ani hlásku. Ale že by mi vyloženě vyvolávala nějaká píseň teskný stav, to ne. Myslím, že to jsou spíš komentáře nad tou danou věcí. Jsem v tomhle spíš uzavřenější typ, neumím si představit, že by to někdy pro mě mělo být něco jako terapie a vyzpívávat se z osobních trápení. To určitě ne. A hlavně, koho by to zajímalo? Trápení je všude až až. Muzika je pro mě radost a štěstí a energie.

Bára Poláková: Po premiéře Kafky otevřu krabičku jménem Žebřík

Když už nyní uběhla nějaká doba od vydání, změnila byste na desce něco? Natočeno to bylo v létě, kdy jste sama přiznala, že to byl ten nejvhodnější moment pro vznik. Jste s finální verzí spokojena?
Spokojená jsem absolutně a vděčím za to Honzovi Muchowovi maximálně. Ale vždycky jsou maličkosti, který bych udělala jinak. A třeba je i Honza chtěl a já nevěděla nebo se mi to nezdálo a udělali jsme to jinak. S tím načasováním jsem to myslela tak, že kdyby vznikla o rok dříve, asi čtyři věci by se tam nedostaly. A naopak několik věcí jsme vyházeli. Ani Sami s Davidem Kollerem se tam nedostala, protože by do konceptu nezapadala, příliš by vyčuhovala.

A Kráva se na desku hodí?
Také jsme nad tím přemýšleli. Honza ale dobře poznamenal, že nedat tam Krávu by byla divná schválnost. Mohlo by to vyznít jako nějaký přeumělecký záměr. A protože jsme nic takového nechtěli, tak tam prostě je, ale je až na konci, aby Honzův rukopis zůstal ucelený.

Hned v úvodu desky v písni Generace se také ptáte na aktuální témata.
No jo, vidíte, a zrovna Generace je stará jak Kráva, takže čtyři roky. No, neptám se tam, spíš to konstatuju. Nemělo by to vyznívat ani jako moralita ani jako sebelítost. Tak to prostě teď je a hotovo. Alespoň v mém okolí. Mě se teď ještě to vnímání věcí kolem lehce prohloubilo, protože jsem najednou rodič. Jsem víc ostražitá a víc se snažím být v obraze. Nevím, asi to je nějaká přirozená ochranitelská reakce. Ale zas to uplně s těmi informacemi nepřeháním, kdybych měla domýšlet všechno, co se kolem nás teď ve světě děje, asi by mi praskla hlava.

S vydáním desky nicméně přišla nová role, se kterou se pojí také nová média. Doposud jste se nejčastěji objevovala v bulváru a lifestylových časopisech, ke kterým v posledním roce přibyla také média s rodičovskou tématikou. Hudební žurnalistika ale stojí trochu mimo. Užíváte si tuto novou zkušenost?
No, rozhovory obecně pro mě začínají být trochu náročná disciplína, protože kvůli miminku redukuju aktivity jen na ty nezbytně nutné. Ale samozřejmě je bezva si popovídat o tom, na čem tak dlouho pracujete, a ještě s někým, kdo vaši práci vnímá tak, jak jste ji myslel. Poslední rok dva jsem žila přípravami, které vrcholily před půl rokem nahráváním, kdy jsem pendlovala mezi bytem a studiem. Ještě že jsem to měla takhle blízko, na "dochoz", jinak bych tam asi do devátého měsíce takhle vegetit nemohla.

Tomáš Hanák interview: Devět milionů zhlédnutí pro Nafrněnou? Nedělejme z toho událost

A baví mě mluvit o desce s kamarády a jsem ráda za každýho člověka, který si to poslechne. Třeba máme na trzích jednoho takovýho oblíbenýho pána, co vyrábí těstoviny. Chodili jsme tam jíst, když jsme to nahrávali. A ten se pořád vyptával, kdy to album bude a jak to, že to ještě nevyšlo. Pak mu ho nějak Honza donesl, ani jsem o tom nevěděla a pán mi při mé další návštěvě povídá: "Čtyři a šest." Tak jsem na něj koukala, že co jako a on zas : "Čtyři a šest, byl tady Honza." Takže mi došlo, že tím myslí, že jeho oblíbené písně jsou Krosna a Ráda, což bych do něj vůbec neřekla. "Jenom ta dvojka, ta mi tam nesedí, ta je taková divná," doplnil své hodnocení, načež mu Pavel říká, že to je ale obrovský hit. "To já nevím, já ji vůbec neznám a vůbec se mi nelíbí." Tím mě hrozně potěšil.

Spousta lidí vás má spojenou s Krávou a Nafrněnou, které jsou ale diametrálně rozdílné od zbytku. Nejsou výslednou formou překvapeni a neobjevily se tak nějaké negativní názory? Podobné například zprávě, kterou obdržel po svém prvním vysílání Jan Kraus, jehož jste byla nedávno hostem?
Od těch, co si jich vážím, nic negativního nepřišlo. Taková ta, jak pan Kraus říká "žumpa", ta mi pár zpráv napsala. Ale to se netýká desky, to se týká celé mé osoby. Po tomhle pořadu mi přišlo něco jako, proč zpívám, že se mám podívat na SuperStar, jak krásně tam zpívají, a zpívat jako oni. Mno, co na to říct? Haha... To mi připomnělo ještě jednu geniální zprávu, která mi přišla nějak po porodu a dodnes se nad ní moji kamarádi královsky baví. Nejlepší jsou ty gramatický chyby, to vždy perfektně prozradí, s kým asi tak máte tu čest, počkejte já vám jí přečtu z mobilu: "Dobrej asi jste to nemohli tušit, ale pěkně mě to sere, že se vám narodila dcera samozdřejmě gratuluji, ale štve mě že máte stejné jmeno.. Mám také dceru RONJU S., narodila se 19. 3. 2015. Chtely jsme taky neobvykle jmeno, proto jsme dali jmeno Ronja.. Tak aspon zverejnete v tisku, že jsou tu dve ronji!!!!!! pocházíme z jiznich ceh, tyn nad vltavou... byla bych rada kdybyste mi aspon vyhoveli stimhle. Dekuji nashle..." Prostě perfektní!

Vraťme se ještě k albu. To má nádhernou produkci od Jana Muchowa, jak se s ní vypořádáte na koncertech?
Jsme domluveni s Honzou (Muchowem), že nám celkově pomůže, aby se zvuk hodně blížil tomu, co je na desce. Ale u některých věcí se kluci rozhodli, že to bude mít větší sílu, když se na to vyprdnem a udělá se to jinak. Já se na to moc těším. Celý únor zkoušíme, tak se uvidí. Pořád nevíme, jestli s sebou budeme brát i dechy, což je samozřejmě náročné, ale na křtu určitě chybět nebudou. Co zaznělo například v Show Jana Krause, bylo myslím na klik, to znamená se všemi zvuky, co jsou v originálu, a do toho ti skvělí krausovští kluci hráli. Oproti tomu při hostování na koncertu Monkey Business to bylo okleštěný o dost Honzových zvuků, ale zas ta syrovost tomu dávala koule. Roman Holý nám navíc udělal famózní nástup, po kterém jsem se až rozklepala, jak to bylo krásné.

Jak vlastně začínající hudebník jako vy dosáhne takového zvuku? Ne každá začínající zpěvačka si může dovolit takový přístup a finální verzi debutové desky.
Hodně věcí je o Honzovi. A já bych zas nedělala věci, když by nebyly pořádně. Jen tak napůl mě nic nebaví. Na začátku nic neurčovalo, že se to povede. Když jsem se začínala myšlenkou na desku zabývat, existovala jen Kráva, Sami, Pas a Nevinná. Honza, se kterým mě seznámil Petr Kolečko, s nahráváním hned souhlasil, za což jsem mu byla ohromně vděčná. Cítila jsem díky tomu velkou zodpovědnost a hodně jsem cenzurovala všechno, co jsem vůbec přinesla do zkušebny. Všechno trapné i napůl trapné jsem vyházela. Na jednu stranu to byla drzost jít rovnou za Honzou, úspěch Krávy vůbec nic nezaručoval. Ale na druhou jsme vlastně na začátku pořád a až koncerty a další desky to všechno ukážou. Musíme makat, no...

Stále to pro vás ale bude jakási zábava...
Tak to je podstata. Jinak to nemá cenu dělat. Ale já mám ráda i u divadla, když si jsem uplně vším jistá, když mám ve všem jasno a všechno si pamatuju a umím. Pak teprve jsem svobodná a můžu si to opravdu užívat.

A v rámci moderování Žebříku máte co zlepšovat?
No jasně! Poprvé jsem skoro nemluvila, podruhé jsem se vezla na vlně těhotenství, kdy mi všechno bylo jedno, a teď konečně přijde potvrzení, jestli to dám, nebo nedám. I když teď jedu zas na mateřských hormonech s mozkem nalitým mlíkem, tak to je možná taky omluvenka. Alespoň se tedy pokusím být hezká a Tomovi to nepokazit.

Slavnostní vyhlášení cen Žebřík 2015 proběhne 11. března 2016 v Plzni. Barbora Poláková bude večer nejen moderovat, ale také zazpívá a zároveň je třikrát nominovaná. 

text: Ondřej Bambas, foto: Jaroslav Noska (www.noska-art.cz), Petr Tibi. Jitka Říhová, Jarda Hudec